Vřele doporučuji každému, kdo se chce seznámit se skutečnou příšernou realitou komunistického Ruska.
Průměrný ženatý dělník musel vystačit s méně než polovičním množstvím chleba a mouky a méně než dvěma třetinami cukru než jeho protějšek v Petrohradě na začátku 20. století. Lidem se nedostávalo tuků, mléka ani ovoce. Spotřeba masa a ryb byla v třicátých letech pětkrát menší než na přelomu 19. a 20. století. Inu, za cara na tom byli Rusové lépe než za Stalina.
V Penze spí před obchody tisíce vesničanů, kteří sem přijeli 200 kilometrů, aby si koupili chleba. „Ve frontě na chleba stojíme od půlnoci, a i když umíráš hlady, tak ti dají nanejvýš kilový bochník,“ napsala žena z kolchozu v Jaroslavli svému manželovi. Ano, v údajném ráji pracujících v SSSR se stály mnohahodinové fronty na tuto základní potravinu a ani nebylo jisté, že ji lidé dostanou. Často končili o hladu a umírali. A samozřejmě k dostání nebylo ani další zboží. například mléko, máslo, zelenina, o masu ani nemluvě. Dokonce i ryby v oblastech s rozvinutým rybolovem se nedaly koupit, protože jaksi nebyly. V obchodech chyběly i takové obyčejné věci, jako sůl, mýdlo a zápalky. Začátkem třicátých let se dokonce nedala sehnat ani vodka. Těžko se sháněly i oblečení, obuv a další spotřební zboží. V závodních jídelnách stáli dělníci nejen fronty na jídlo, ale také na příbory, protože i jich byl kritický nedostatek.
Read more...