„Jen jedno bych vám chtěl vymluvit, a to je nenávist. Se vším na světě je možno se dorozuměti, jenom s nenávistí ne. Člověk, který nenávidí, není spravedlivý. Hlas nenávisti není pravdivý. Nic tak neporušuje lidskou duši jako nenávist. Nevěřte nenávisti. Neřiďte se nenávistí. Říká se, že nenávist je slepá; ano, neboť nevidí ani to, co nenávidí.“
***
Dostáváme se do měsíce září, v němž były napsány Čapkovy dopisy a rozhlasové projevy shromážděné v nerealizované edici Klímově. Obě skupiny písemností jsou v ní citovány odděleně, neboť dopisy jsou datovány (22., 23., 26., 29. 9. 1938; jeden z pěti zachovaných Čapkových dopisů editor neocitoval), ale projevy datovány nejsou, také jejich chronologie i případný vztah k jednotlivým dopisům musí být teprve dovozen rozborem obsazených vyznamů.
Svou edici zahájil S. V. Klíma projevem Tichý hlas,podle něhož pak svou budoucí knížečku i pojmenoval. Protože se celé dossier váže k úřadu ministra propagandy ing. Huga Vavrečky, zřízenému 16. 9. (a sídlícímu ve Valdštejnském paláci), měli bychom toto datum považovat za terminus post quem čili předpokládat, že žádný z textu edice nemohl vzniknout před tímto datem. Zároveň však mohl být Tichý hlas,určený německým posluchačům, sotva napsán po 19. 9., tj. po datu ultimata, jímž britská a francouzská vláda nutily Československo odstoupit Německu oblasti s více než 50 % německého obyvatelstva: V Čapkově projevu se ještě nereflektuje žádná katastrofa tohoto druhu. Dá se namítnout, že by bývalo bláhové promlouvat „tichým hlasem" v hlučných dnech poloviny září, kdy Hitlerova zběsilá norimberská řeč (12. 9.) podnítila vlnu násilných vystoupení henleinovců, kdy vláda musela (13. 9.) v mnoha pohraničních okresech vyhlásit stanné právo, kdy vůdcové sudetoněmecké strany (15. 9.) vydali provolání poprvé korunované iredentistickým a tím i vlastizrádným heslem „Domů do Říše!" a kdy proto vláda tuto stranu zakázała (16. 9.). Ale právě poté, kdy był v pohraničí nastolen pořádek, kdy se celková situace zklidnila, kdy o sobě zvláštním provoláním dali opět slyšet někteří představitelé německých demokratických stran (Německý aktivismus ožívá,hlásal titulek v Lidových novinach 18. 9.) a kdy premiér Hodža (18. 9.) vyhlásil, že „vnitrostátní usmíření je možné i bez uprchlých vůdců SdP" (Klímek, s. 624), vytvořila se - podobně jako po květnovém povolání záloh - chvíle bezvětří, znovu se objevil záblesk naděje. ,,Měl jsem naději, že nyní bude možno s našimi demokratickými Němci dojít k dohodě uspokojivé pro všechno naše německé obyvatelstvo, poněvadž jsem z prohlášení německých sociálních demokratů věděl, že byla vytvořena Německá národní rada, která je loajální k republice, a poněvadž jsem od různých německých přátel slyšel, že většina našeho německého obyvatelstva nebyla revoltou nadšena"(Feierabend, s. 14). Zdá se, že jedině v této krátké, kratičké pauze mohl si „tichý hlas" dodat důvěry, že může být uslyšen, že někdo ještě bude ochoten naslouchat jeho varování před nenávistí a jejími ničivými důsledky pro duši člověka.
Read more...