Někomu vyhovuje nepořádek
- Podrobnosti
Na lidi, kterým vyhovuje nepořádek, přítmí a nezákonnost, by se mělo hledět jinak, než na lidi poctivé.
Pan Valenta, jenž EET nazývá šmírováním, je určitě průhlednějším, než si asi myslí. Já vím, že v republice je tisíce podnikatelů, kteří jeho kritiku sdílejí a souhlasili by se zrušením EET třeba od včerejška. Co je to za lidi, tito podnikatelé, z nichž mnozí budou EET obcházet, a budou vřele souhlasit s panem Valentou? A ze svého soukromého hlediska budou mít i pravdu, že v jejich případě se jedná o posvícení na jejich praktiky, které nazvou šmírováním a zákazníka, který jejich pikle oznámí, udavačem.
Donald J.Trump – jeho dlouhá cesta do Bílého domu (1980-2015)
- Podrobnosti
„USA se staly smetištěm problémů všech ostatních.“ – „Když nezvládneme politiky, je s námi něco špatně. Jsou plně pod kontrolou lobbyistů a zájmových skupin.“
Fidel Castro, omyl století
- Podrobnosti
Castro vyzval Sovětský svaz, aby odpálil proti USA jaderné rakety, i když bude zničena taky Kuba. Rád přinese tuto oběť při vědomí, že z jaderného popela Kuby vznikne nový, spravedlivý svět.
… cesta ke štěstí, prosperitě a svobodě vede přes uvážlivé státníky, kteří nejsou mocichtiví. Státníky, jako byl George Washington, který prohlásil, že „stát, stejně jako oheň, je nebezpečným sluhou a obávaným vládcem“. Nebo jak to vyjádřil Thomas Jefferson: „Pokud jde o otázky moci, ať už nikdy neslyšíme o důvěře v člověka, nýbrž měli bychom ho svázat řetězy ústavy, ať nemůže vyvést nějakou ničemnost.“ Všichni, kdo vkládali důvěru ve Fidela Castra, by měli litovat své naivity; a všichni, kdo toto totalitní monstrum obdivovali, by se měli stydět. O to více deprimující jsou reakce západních demokratických státníků, od prezidenta Obamy přes kanadského premiéra Trudeaua, předsedu EK Junckera až po premiéra Sobotku: každý pro sadistického diktátora našel nějaké slovo uznání. Je to naprosto pomýlené: uznání by se mělo dostat jeho početným obětem, těm mrtvým i stále žijícím. Castro unikl světské spravedlnosti a toho, co by za své činy zasloužil vrchovatě, tedy veřejné popravy na hlavním náměstí v Havaně, se mu nedostalo. Ale jak říká Hospodin: „Pomsta je má...“
Ronald Reagan by ani dnes nemusel ve svém projevu nic měnit!
Rozhovor s tři roky, ombudsmankou a úředníky, šikanovanou ředitelkou „ošátkované“ střední zdravotní školy Ivankou Kohoutovou
- Podrobnosti
AKTUALIZOVÁNO: Skvělý ROZHOVOR dr. Ivanky Kohoutové s Lubošem Xaverem Veselým 4.2.2017 v 17:00 hod. na Frekvenci 1! – Kdy se omluví odpovědní za šikanování ředitelky a poděkují jí za příkladné chování? Kdy se omluví ombudsmanka Anna Šabatová za své jednání a poděkuje za to, že v tomto případě hájila práva všech dr. Ivanka Kohoutová? - Akce naplánovaná s jasným cílem. Ombudsmanka Šabatová, její snacha, zastrašování. Hovoří ředitelka pražské zdravotní školy, vláčená už tři roky kvůli muslimským studentkám. Rozhovor si můžete přečíst ZDE.
Z programu bavorské CSU Die Ordnung (pořádek)
… Program Die Ordnung zdůrazňuje, že němčina je jediným komunikačním jazykem: „Naše kulturní tradice a svobodný způsob života nejsou nikomu vnucovány, ale každý, kdo u nás žije, musí akceptovat naši kulturu jako součást veřejného života. Bavorské motto ,žít a nechat žít“ platí pro všechny, ale nenecháme si vnucovat, aby se naše kultura přizpůsobovala. CSU se nebojí změn, ale nechce, aby se změnilo Německo. Proto ve svém programu Die Ordnung uvádí, že kromě právní regulace existují nepsaná pravidla, která utvářejí mezilidské vztahy a garantují bezkonfliktní soužití. Lidé si při setkání podávají ruku a loučí se pozdravem. Slabým je poskytována pomoc a obličej se nezakrývá závojem. Kdo u nás žije, musí se těmito zvyky řídit. Kdo nerespektuje například zdravotní sestry, nebo učitelky, znevažuje náš způsob života. Aby společný život mohl fungovat, musejí všichni mluvit stejnou řečí a tou je němčina a žádná jiná.
Frontální útok na Babiše a na ANO
- Podrobnosti
Aktualizováno: Sobotka: Babišova EET se nám nelíbí
Sobotka je v permanenci. Musí zničit Babiše a ANO. Veřejně to vykřikuje. Na mnoho prosťáčků to působí. Díváte se na vaření, Ordinaci, výměnu manželek, a občas, kdy chvíli čekáte, až to začne, se ukáže Sobotka, Kalousek, Pithart,…a všichni útočí na Babiše a říkají, že je potřeba ho zničit.
Tato potřeba se tak (doufají) stane potřebou nezúčastněné části národa, a jejich hlas prostě platí, jako každý jiný. „Hlasy leží na cestě, hlasy nesmrdí!“. Včera jsem psal na www.sinagl, jak si Stalinem a Benešem povolené strany (1) „porcovaly medvěda“, až vyvolaly potřebu další měnové reformy (1953), kdy definitivně padly peníze, zablokované lidem na účtech v roce 1945 („budou uvolněny, až se hospodářství vzpamatuje z válečného rozvratu“.) Tehdy si strany (1945 – 1953) naprosto zločinně vybíraly z takto zablokovaných peněz – nejvíc KSČ, až to činilo 40 miliard, a to tak rozředilo měnu, že musela přijít reforma, při níž lidé ztratili na účtech 1:50 a 1:500 prakticky vše, co tam měli. Které to byly strany, co se tenkrát naučily brát si ze zablokovaných peněz? KSČ, Soc. dem., Lidovci a Nár. Soc. Těm existujícím samozřejmě nemůže záležet na tom, aby někdo přišel a tyto pokračující zlodějské poměry ukončil.
Adieu, Karlsbad. Před 70 lety skončil odsun sudetských Němců
- Podrobnosti
Miliony v pohybu - Něco málo statistiky - Neslavné doby(i)tí Sudet - „Vítáme nové hraničáře" - Chyběli lidé - Poučení z vyháněcího vývoje
„Od nás z Hořovic odjely už koncem května na Podbořansko a Chomutovsko desítky rodin, prý osidlovat pohraničí. A třeba můj
soused se po pár dnech vrátil s náklaďákem plným starožitného nábytku, v němž dodnes žijí jeho děti. Podobně obtěžkáni se vrátili i jiní."
Půldruhého roku po skončení války – 29. října 1946 – odjel z Karlových Varů poslední transport se sudetskými Němci. Skončila tak osm století dlouhá éra více i méně úspěšného soužití Čechů a Němců v českých zemích.
Některá data se v kalendářích raději nepřipomínají. Tak jako normalizační režim svého času mlčel o 21. srpnu, ačkoli by jej měl teoreticky slavit, přecházejí Češi už 70 let 29. říjen, ačkoli jde o den velmi symbolický. Tehdy v roce 1946 totiž definitivně skončilo staleté soužití Čechů a Němců, když z nádraží v Karlových Varech odjel poslední vlak s odsouvanými Sudeťáky. Skupině německých rodáků z Dvora u Karlových Varů sice přišli „zamávat" samotní členové Gottwaldovy vlády, ale později se nad odsunem a jeho důsledky rozhostilo spíš ticho. „Pohraničí se v poválečných desetiletích stalo ukázkou toho, jak těžké je uměle konstruovat společnost tam, kde chybí přirozené sociální vazby, tradiční identity i pouto mezi lidmi a krajinou, kterou obývají," říká historik Matěj Spurný z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. „Nemohla se naplnit většina velkolepých plánů hovořících o pracovitém kolektivu stojícím na stráži před vnějším i vnitřním nepřítelem. Pohraničí svoji identitu dodnes pracně hledá a ukazuje se, že to bez návaznosti na starší vrstvy paměti tohoto kraje určitě nepůjde," shrnuje sedmdesátiletý výsledek obřího sociálního experimentu.
Špindlerův Mlýn zná každý, ale kdo zná slavný krkonošský rod, který jsme zlikvidovali?
- Podrobnosti
„Partyzáni znásilňovali, zabíjeli. Přitom fronta se tudy nikdy nepřehnala. Jména členů partyzánské skupiny Nikolaj znám, mám jejich seznam i s adresami. Že se nacisté dopouštěli zvěrstev, není pochyb, ale to by nás ještě nemělo zbavovat odpovědnosti za zločiny spáchané na konci války.“
Potomka Špindlerů chtěli zastřelit, s jedním partyzánem se po válce vídal - Mohli zůstat, vykonávali těžkou práci v lese - Děti po mně házely kameny, plivaly - Rod Špindlerů patří k původním obyvatelům východních Krkonoš. Předkové Jana Špindlera, dřevaři, přišli z Tyrol v 17. století - Masakr na Věřině cestě - Mezi oběťmi ve Svatém Petru byli neškodní lidé
Na konci války byl Špindlerův Mlýn nebezpečný. Jan Špindler, potomek slavného krkonošského rodu, tehdy jako sedmiletý málem přišel o život. S jedním mužem ze skupiny, která ho chtěla zastřelit, se po válce vídal. O poválečném krveprolití a masových hrobech mu rodina z obav o život zakázala mluvit. Jan Špindler pochází ze slavného rodu původních obyvatel Krkonoš, kteří luxusnímu horskému středisku dali jméno. Je možná posledním pamětníkem událostí, které se na konci 2. světové války ve Špindlerově Mlýně staly. Jako sedmiletý, když komando ozbrojenců postavilo ke zdi Petrovy boudy civilisty, jen zázrakem unikl smrti.
Pamětní deska generálovi čs. armády Vojcechovskému marně hledá důstojné místo?!
- Podrobnosti
Tuto další ostudu naší země a tedy i občanů ČR, popisuje článek: Pamětní deska významného generála by mi odradila zákazníky, říká hoteliér (LN 23.11.2016).
Československý generál a držitel Řádu Bílého lva Sergej Nikolajevič Vojcechovský, který v roce 1951 zemřel v sovětském gulagu, se zřejmě své pamětní desky nedočká. Připomínka hrdiny a jednoho z nejvýznamnějších generálů první republiky totiž vadí majiteli budovy spjaté s jeho životem. … Návštěvníkům restaurace by jistě pamětní deska nevadila. Každý hoteliér by podobnou pamětní desku na jakoukoliv slavnou osobnost jen uvítal a s ním i návštěvníci. Umím si představit, že by odradila od návštěvy pouze zaměstnance ruské ambasády. Pamětní deska člena ruské šlechtické rodiny, jehož předci působili jako důstojníci v carské armádě, navíc s epoletami generála čs. armády, je i 71 let po konci II.světové války „nepřípustná“. Najdou se samozřejmě spousty „věcných výmluv“, ale že příčiny jsou jinde neřekne veřejně nikdo – od možných neveřejných „aktivit“ ruské ambasády, či Kremlu až po úřednickou připo…, abychom „nepopudili“, slovy Karla Kryla. Jaký to rozdíl proti Lichtenštejnsku!
Tak korupčně se chovali komunisté a strany tzv. Národní fronty po II.světové válce!
- Podrobnosti
KDYŽ SE ZAKOPÁVAL PES
Od kdy se táhne korupční chování politických stran? Přečtěme si, co o tom píše československý špión Josef Frolík, který zběhl na Západ, v knize „Špión vypovídá“. Vyšla poprvé v Indexu Kolín nad Rýnem v roce 1982:
Po prvé měnové reformě v r. 1945 dostal každý občan výměnou za znehodnocené okupační peníze 500 Kč nové měny. Úspory na vkladních knížkách se zablokovaly s tím, že budou uvolněny, až se situace válkou rozvráceného hospodářství zlepší. Mezi léty 1945 – 1953 si všechny politické strany mohly vyměnit své „provozní“ peníze, čehož využívali mnozí funkcionáři k tomu, aby přijímali dary od svých straníků v „zablokovaných penězích“ a ty pak měnili za novou měnu. (Platnou do roku 1953, kdy byla velká „okrádací“ měnová reforma.) Dělo se tak ve všech stranách Národní fronty bez rozdílu, ale nejvíce v té, která spatřovala v penězích zdroj všech špatností, ve straně komunistické. Poslanci, ministři, tajemníci strany, známí, příbuzní, oblíbenci i ti, které bylo nutno získat pro budoucí „vítězství dělnické třídy“, měnili a měnili, co se vyměnit dalo.
Read more...