Muž velkých gest i pevného charakteru, syn ministra financí ČSR Aloise Rašína. Maminka Ladislava Rašína byla sestrou lékaře Jana Jánského.
„Stranická politika přivedla národ na pokraj zkázy a zhouby“. „Ve velké době, kdy o osudu národa rozhoduje se opět doma i za hranicemi, ocitáme se tak v ovzduší duchovní prostřednosti, ne-li podprostřednosti“. „Příští generace nás odsoudí, že jsme bez boje odevzdali své kraje. V čem má národ vidět sílu, v co má věřit, když mu bereme armádu, která bez výstřelu opouští pozice, K té zbabělosti cizí, o které jste mluvil, připojujeme zbabělost vlastní. Je pravda, že jiní zradili nás, ale my zrazujeme sami sebe“. „Nedělal jsem si a nedělám si ilusí o našem politickém životě. Netušil jsem však, že i v době tak tragické pro národ a stát jest v našem politickém životě tak málo rytířkosti, odpovědnosti a odvahy, zato tak mnoho podlosti, zbabělosti a bezcharakternosti a tolik touhy na národní katastrofě vydělat.“
15.12.1941, budova německého soudního dvora v Berlíně:
„Každý národ má nárok na zabezpečení nejživotnějších podmínek k své národní existenci. K tomu patří zabezpečení životního prostoru, svobody, chleba. Každý počestný národ tomu rozumí a pochopí tužby jiného malého národa, jenž brání svou existenci…“
Jeden z přátel obžalovaného později označí tuto řeč za „jediný otevřený projev českého politika v době protektorátu vůbec“. Není divu, že je obžalovaný o dva dny později odsouzen k trestu smrti. Konce války se Ladislav Rašín nedožil – zemřel 20.března 1945 ve věznici ve Frankfurtu nad Mohanem na tuberkulózu, a to pouhý den předtím, než věznici osvobodila americká armáda.
Citace ze článku historika Petra Koury „Muž velkých gest i pevného charakteru“ – LN 18.3.2019
Jan Šinágl, 18.3.2019
* * *
Read more...