… Technologicky pokročilá společnost svobodu jednotlivce doslova potírá, minimalizuje, právě ve prospěch většího „dobra“, ztělesněného korporací. Obvykle se pro nepříliš povzbudivý výsledek používá slovní spojení „high tech - low life“, špičková technologie - bídný život. Vize takové budoucnosti pak ukazuje svět, v němž jednotlivec není nic, jen součástí sítě ovládané nadnárodními firmami. Jejich totalitní vláda pak staví lidi do role otroků těchto velkých koncernů, jež diktují společenské normy i způsoby, jak mají lidé žít i přemýšlet. … Právě vlastnictví a plody z robotické práce, přebírající neodvratně úlohu té lidské, rozhodnou o dopadu digitální revoluce na dnešní liberální kapitalistický svět. … Pokud se ale dostanou do výlučného vlastnictví, či alespoň správy jakékoliv korporace, neodvratně jí pomohou k dosažení monopolu a postupnému ovládnutí celé společnosti i každého z nás. Právě to je osud, ke kterému zatím zcela neodvratně směřujeme.
* * *
Digitální korporativismus
Dychtění po novotách již dlouho zneklidňuje státy, a je proto přirozené a nezbytné, že se snaha o změny přesunula z politiky do oblasti hospodářské. Napomohla tomu řada příčin - nový rozmach průmyslu vlivem zdokonalení technických prostředků a nových způsobů výroby, změny ve vzájemných vztazích mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, hromadění majetku v rukou nepatrného počtu lidí a nedostatek v širokých vrstvách, nárůst důvěry dělníků ve vlastní síly a jejich živější vzájemný styk, upevnění jejich organizace, a navíc pokles mravnosti. To vše vyvolalo sociální konflikt, před nímž v současnosti stojíme.
Stejně jako se papež Lev XIII. rozhodl ve slavné encyklice Rerum novarum vypořádat s technologickým pokrokem konce 19. století, ukazuje se i nyní, že bude třeba se vypořádat s dalším stadiem technické revoluce a jejím vlivem na společenské uspořádání. První odstavec encykliky jako by nebyl více než 1251etý, ale napsal jej některý světový politik či jiná autorita dnes. Více než polovina světového bohatství se soustředila v rukou pouhého jednoho procenta populace, onen pověstný pochod obra následovaného trpaslíky nebyl nikdy stejně dlouhý. Přitom technologie nebyla nikdy stejně vyspělá a společnost pokročilá jako dnes.
Není náhodou, že encyklika filozoficky založila směr označovaný korporativismus. Technologický pokrok zkrátka s velkou pravděpodobností směřuje v kapitalistickém systému k posilování moci soukromých společností a s tím souvisejícímu přebírání moci. V blízké době nás proto nejspíše nečeká nic jiného než nová verze neokorporativismu nebo - chcete-li - digitálního korporativismu.
Nebude pak nejspíš ani žádnou náhodou, ale historickou zkušeností, že se takové zřízení prvně nezrodí v nejvyspělejších společnostech, ale naopak v těch, kde moderní pokrok vytrhuje většinu . obyvatel ze situace bližší spíše středověku. Podobnou chybu udělala řada filozofů v čele s Karlem Marxem již v počátcích průmyslové revoluce. Stejně jako se pak komunismus nešířil přednostně v anglických továrnách, ale ruských zemljankách, nebude se digitální společenská revoluce nejspíš nejprve odehrávat v nekonečných předměstích kalifornského křemíkového údolí, ale spíše v ulicích jihočínského Šen-čenu.
V Číně se již dnes testuje „kreditní rating“ života všech občanů, který zváží a vyhodnotí klady a zápory, pozitiva a prohřešky života řádných občanů a na í tomto základě rozhodne o jejich ceně pro společnost, zdravotním a sociálním pojištění a možná i o volebních a jiných osobních právech. Samozřejmě ve formě centrálně ovládané sítě se zapojením největších firem či korporací, jako je koncem Alibaba v čele se zakladatelem Jackem Ma. Právě čínské uspořádání se dnes považuje za obraz neliberálního korporativismu, v němž jsou i do parlamentu dosazováni zástupci velkých firem a vedoucí členové komunistické strany se prolínají j s rodinami největších boháčů z podnikatelských kruhů.
… A konečně za další století jsme se dobrali další krize a dalšího vzestupu masových hnutí. Vstupujeme zkrátka do již třetího stoletého cyklu kapitalismu, který se tentokrát bude po průmyslové a technické vyznačovat revolucí digitální. Pravděpodobně v něm hned zpočátku opět nastane vzestup pseudolidových hnutí, aby na jejich úkor naopak posílily právě autoritativní proudy. Stejně jako byli dříve hrdiny lidu revolucionáři uzurpující moc, jako nedávno zesnulý „lidový" diktátor Fidel Castro, budou jejich roli hrát nově postavy, jako je Elon Musk se svými vše- ovládajícími firmami.
Už v roce 1993 popsal americký teoretik managementu Peter Drucker ekonomické uspořádání, v němž se namísto práce, půdy a kapitálu sází na know-how a informace. Podle tehdejšího odhadu se měl svět změnit v letech 2010 až 2020. I kdyby to přišlo o trochu později, taková budoucnost není daleko. Nejde však o nějakou formu postkapitalismu, ale o v pořadí třetí hlavní vývojovou fází kapitalistické společnosti. Motivace pro změnu je přitom stále stejná - rostoucí příjmová nerovnost, cyklická nezaměstnanost a inflace a prakticky nenávratné poškozování životního prostředí.
Jak popisuje především britský novinář Paul Mason ve své knize Post Capitalism, ekonomika založená na trhu a soukromém vlastnictví spěje ke konci právě kvůli digitální revoluci. Mason vychází z práce Druckera a ekonomů Josepha Schumpetera a Jeremyho Rifkina, ale je označován i za následníka Karla Marxe, Rosy Luxemburgové, či dokonce Vladimíra Iljiče Lenina. Kapitalistické velké cykly podle něho probíhají dokonce jen po čtvrtstoletích, kdy se střídá růst a úpadek. Neoliberální dogmata přitom selhávají, protože roste informační společnost a zmenšuje se přirozená poptávka po práci nahrazované chytrými stroji, jak popisoval nejslavněji už britský ekonom John Maynard Keynes. Otvírá i střet mezi tradiční hierarchií a společností založenou na sítích.
Právě vlastnictví a plody z robotické práce, přebírající neodvratně úlohu té lidské, rozhodnou o dopadu digitální revoluce na dnešní liberální kapitalistický svět. Pokud ze strojů poplyne společný užitek, bude nakonec možné realizovat utopistické představy o spokojeném životě bez nedobrovolné práce a například se základním nepodmíněným příjmem.
Pokud se ale dostanou do výlučného vlastnictví, či alespoň správy jakékoliv korporace, neodvratně jí pomohou k dosažení monopolu a postupnému ovládnutí celé společnosti i každého z nás. Právě to je osud, ke kterému zatím zcela neodvratně směřujeme.
Z článku redaktora LN Jana Klesly, LN, 3.12.2016
* * *
Smyslem života a zárukou fyzického a duševního zdraví je práce. Bude-li nahrazována práce a „myšlení“ uměle, budou problémy zákonitě narůstat. Zákony vědy budou vždy podřízeny zákonům přírody.Pokud je nebudeme respektovat a ctít, dá nám svoji převahu a sílu příroda najevo. Už se tak ostatně začíná dít – rozpad rodin, ztráta přirozené schopnosti komunikovat, narůstající osamocenost, psychické poruchy, duševní choroby, nedostatek vody, změna klimatu apod.
Jan Šinágl, 5.12.2016
Read more...