Dlouholetý člen KDU-ČSL zvolený do Evropského parlamentu, v rozhovoru uvádí své priority poté, co se stal předsedou výboru pro právní záležitosti. Kromě jiného říká: „Když budeme mít jasno, co je a není český zájem, budeme v EU konečně srozumitelní. Když nevíš, kam pluješ, žádný vítr ti není dost dobrý.“
Pavel Svoboda, dlouholetý člen KDU-ČSL a poslanec Evropského parlamentu, který byl nedávno zvolen předseda jeho výboru pro právní záležitosti, se v rozhovoru vyslovuje i ke vztahu demokracie a politické korektnosti: „Možná jednou zahyneme na politickou korektnost. Demokracie totiž potřebuje, aby problémy byly pojmenovány jasně. Nemůžeme připustit zákaz Mikuláše a čerta ve školkách jen kvůli politické korektnosti. Když například otázky imigrace začneme filtrovat politickou korektností, vytvoříme tím mezi lidmi nástupní prostor pro extrémní strany. Ty se těchto témat rády ujmou, pervertují je a pošlou demokracii k čertu.“
… Pro celou Evropu je ale v tuto chvíli klíčovým bezpečnostním tématem imigrace. Jako obvykle ukazujeme, že máme srdce z kamene. Od doby, kdy z našeho území zmizeli Židé a Němci, jsme zvyklí jen na české nosy a řeč. Neradi cestujeme a cizinci jsou pro nás všichni divní. …
… Uvědomuji si, že se bitva odehrává v rovině právní a náboženské. Islám například často neodděluje náboženství a právní systém. Tím je náboženská povinnost náhle i povinností občanskou. Evropa rozlišuje povinnost náboženskou a povinnost právní – proto existuje sekulární stát. Za to, že nedodržíte náboženskou povinnost, nemůžete být v postkřesťanských zemích právně stíháni. V islámských státech je to ale běžné. Nedodržení náboženských pravidel je trestné, často jsou to tresty mezní.
Jenže důsledná sekularizace zatlačila do kouta spolu s křesťanstvím i naše cenné kulturní kořeny. Podívejte, jak se Real Madrid hbitě přihrbil a odstranil křížek ze svého loga, když si to blízkovýchodní sponzor přál. Byl bych pro to, abychom tvrdě bránili svůj kulturní prostor. Jsme v západním křesťanském civilizačním okruhu, který dál tomuto světu princip úcty k jednotlivci a lidskému životu, na němž je vybudován celý systém lidský práv. Pokud přestaneme úctu k jednotlivci a její kořeny brát vážně, zaděláváme si na problémy.
Možná jednou zahyneme na politickou korektnost. Demokracie totiž potřebuje, aby problémy byly pojmenovány jasně. Nemůžeme připustit zákaz Mikuláše a čerta ve školkách jen kvůli politické korektnosti. Když například otázky imigrace začneme filtrovat politickou korektností, vytvoříme tím mezi lidmi nástupní prostor pro extrémní strany. Ty se těchto témat rády ujmou, pervertují je a pošlou demokracii k čertu.
… Mohu potvrdit, že používat v Evropském parlamentu mimo moji Evropskou lidovou stranu slovo „křesťanství“ je politicky nežádoucí. To jsme to dopracovali! Chceme-li třeba dosáhnout, aby se EU zastala mučených křesťanů ve světě, musíme to nějak zaobalit, například vyjmenovat konkrétní skupiny, ale pokud možno se vyhnout slovu křesťanství. Benedikt XVI. pro to má krásný pojem „sebenenávist Evropy“.
… Když k vám někdo přijde na návštěvu, také se vyzuje, pokud se doma vyzouváte. Na krátké návštěvě vycházíme hostům vstříc, Host do domu, Bůh do domu. Ovšem to platí pro hosty zdvořilé. Vstřícnost je žádoucí vždy na obou stranách.
… Tím spíše bychom tato kritéria měli používat na lidi, kteří chtějí v Evropě setrvat. Hostu, který odejde za dva dny, samozřejmě leccos v rámci pohostinnosti promineme. Kdo chce setrvat, musí sdílet naše hodnoty. Jinak to prostě není možné, jinak skončí lidská práva. Nemůže je sabotovat ani potírat a říkat tomu politická korektnost.
Naše křesťansko-humanistické kulturní a právní hodnoty jsou vysoce cenná věc a stály nás staletí bojů. Není myslitelné přenášet do Evropy principy, které ničí sekulární stát a úctu k lidským právům.
. . . Evropa si na sebe v budoucnu nevydělá jako montovna, ale jen svými mozky – vysokou přidanou hodnotou své práce.
… Uvítal bych trochu poctivosti. Patří k tomu i takzvané pozlacování, kdy si v legislativním procesu k evropským normám přidáváme další požadavky, které po nás „zlý Brusel“ vůbec nepožaduje, ale schováváme se za něj. To byl třeba případ povinného balení koblih. Často vymyslíme úplné „ptákoviny“, a pak je vydáváme za „byrokracii z Bruselu“.
Okolo eurovoleb se pořádala anketa, dle níž se 80 procent respondentů domnívalo, že je členství v EU na nic. Informačních tabulí, kolik se tady opravilo kulturních památek, vybudovalo mostů a silnic, je všude spousta. Každý už má v rodině nějakého studenta – ti dnes mohou odjet za peníze EU studovat do zahraničí –, to by si rodiče normálně nemohli dovolit. Kdo to nevidí, je slepý a zabedněný. A politici se to bojí říct nahlas, aby si nezadali.
… Nehodlám tvrdit, že vše, co pochází z Bruselu, je geniální. Není. Ale pořád jen nadávat na Brusel je ubohé a ponížené. Možná to tak cítil Václav Klaus. Já ne.
… Mnoho návštěv u mne v kanceláři se odehrává podle scénáře: v prvních dvou větách návštěva zdůrazní, jak jí v jejím oboru Brusel zatěžuje příliš detailní regulací a zbytek hovoru se točí kolem požadavků této návštěvy na novou, výhodnější regulaci. To jsme celí my.
… Když budeme mít jasno, co je a co není český zájem, budeme v EU konečně srozumitelní. Když nevíš, kam pluješ, žádný vítr ti není dost dobrý.
… Ano. Chovali jsme se jako malí zamindrákovaní haranti, byli jsme nečitelní a zavírali jsme si dveře.
Read more...