Milena Jesenská vystoupila z KSČ na protest proti vykonstruovaným stalinistickým procesům v říjnu 1936. Byla sice levicově orientovaná, ale pochopila, že komunistické strany jsou zločinecké organizace, kterým jde pouze o moc a nikoliv o dobro lidí.
Velice pěkné o tom píše v eseji „Co zbývá z KSČ?“ zveřejněné v Peroutkově Přítomnosti 26. října 1938. Komunistická strana nechala však lidu velké dědictví. Domnívám se, že neblahé, neboť je zkřiveno propagandistickými rozměry. Slepou důvěru v Sovětský svaz. Tato důvěra není založena na úvaze a rozvaze, nýbrž na „víře“. Sovětská svaz stal se některým vrstvám pracujícího lidu legendou, podobající se legendě o Blaníku. Až bude českému lidu nejhůře, přijede Rudá armáda a český lid spasí. (…) Přestaň věřit. Odnikud nepřijde Spasitel. Není Blaníků. Jsi sám - a sám sobě pomůžeš. Komunistické strany vyrůstají a mizí. Myšlenka práva a svobody je myšlenka stará a věčná. Nemůže nikdy zahynout. Vždycky se znovu vynoří, jako se pokaždé vynořila v temnotách.
Buber-Neumann potvrzuje, že Fučíková Jesenské, která těžce onemocněla, hodně ztrpčovala život, a je tedy více než pravděpodobné, že měla podíl na její smrti. Jesenská zemřela v Ravensbrücku 17. května 1944 ve věku 47 let, údajně na selhání ledvin. Celý článek>
Read more...