… A tak se Vás na konec tohoto dopis ptám, pane Havle, co jste o mně v roce 1990 s úsměvem vyprávěl panu Vackovi, který se krátce předtím podílel na přípravě agrese proti západním zemím s použitím 500 atomových pum a dosažení Kanálu za 8 dní, aby se potom náhle stal „přesvědčeným demokratem“ a poté opět poslancem za KSČ …
Ing. Zbyněk Čeřovský
Boleslavská 444
277 35 Mšeno
Vážený pan Dr.h.c.
Václav Havel,
Exprezident ČSSR, ČSFR a ČR,
P r a h a
Mšeno 5.dubna 2011
Vážený pane,
v březnu t.r. odvysílala ČT 2 – Ostrava dokumentární pořad „Kdyby mne zabili“……, na kterém jsem krátce participoval. Pořad měl mnohatisícový kladný divácký ohlas, pouze pan exministr, arm.gen.v.v.Ing.Vacek se ozval s kritikou na moje vystoupení a doslova v dopisu České televizi kromě jiného napsal – cituji: Problémy a jeho urážky (Čeřovského) jsem už řešil začátkem roku 1990 jako ministr obrany s prezidentem Václavem Havlem, který mi dostatečně a s úsměvem vysvětlil, co je to za člověka - konec citátu. Já jen pro pořádek dodávám, že až do poloviny roku 1990 jsem žil se svojí manželkou ve Spolkové republice Německo (München), kam jsme, jak sám dobře víte, byli násilím vystěhováni v rámci akce ASANACE.
Nevím co jste panu ministrovi úsměvného o mně říkal, ale když jsme se spolu setkali ve vězení Plzeň-Bory v roce 1982, byl pan Vacek povýšen do hodnosti generálporučíka a velel 1.armádě v Příbrami. O poměrech v československých kriminálech neměl ani ponětí a pravděpodobně se více zajímal o svoji kariéru nomenklaturního generála.
Možná pane Havle, že jste mu vyprávěl, že nám dávali jídlo, které by nežral ani pes Vaší ženy, jak jsme přemýšleli o tom, z čeho z čeho a jak žijí naše manželky (ta moje byla vyhozena z práce a stíhána podle par. 98 tr.z. pro podvracení republiky), co dělají naše děti (můj syn nesměl na vysokou školu a tak ho povolali na vojenskou základní službu a umístili ho v útvaru, který sousedil s plzeňskou věznicí), takže jsme k sobě měli blízko – dělila nás jen zeď.. To by musely být určitě pro pana Vacka velice úsměvné historky, které on možná považoval za science fiction. Anebo jste mu vyprávěl, jak bachař jménem Sedláček, zvaný pionýr s hlasem harémového kleštěnce nám ztrpčoval život, jak Vás urážel a ponižoval, nechal nás umývat chodbu a na umytou část znovu vyléval vodu. A když jsem se Vás zastal a ohradil proti jeho invektivám, poslali mě do korekce a Vy jsme mně napsal, že až budete prezidentem, budu já ministrem. Nebo si to už nepamatujete? Ale já ten vzkaz mám stále schovaný.
Možná také, že pana generála potěšilo, když jste mu vyprávěl, jak jsme Vám s vězněným, degradovaným nadporučíkem MUDr. Jarošem zachránili život, když Vás bachaři přemístili z prádelny na Kovošrot, kde jste dostal zápal plic. Moje žena po obdržení motáku, který jsem jí z věznice poslal, jela na vlastní náklady na západoněmeckou ambasádu v Praze za dohledu StB, kde předala Dr. Zimmermannovi zprávu o tom, že jste těžce nemocen, že Vám hrozí smrt a že Vás – cituji z tehdy dochovaných materiálů - chtějí nechat bachaři v kriminálu chcípnout, jak se slušně a společensky na Vaši adresu vyjádřili. A ten večer rozhlasové stanice Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a Deutsche Welle tuto informaci rozšířily. Komunistický režim se zalekl, převezli Vás na Pankrác, kde lékaři konstatovali nebezpečí smrti a tak Vám udělili přerušení trestu a převezli do nemocnice Pod Petřínem, kde – jak pravili – si můžete chcípnout a oni jsou u obliga.
Nikdo z nás od Vás neočekával žádné poděkování, stačilo nám, že jste nás a my Vás považovali za přátele. A kdyby tomu tak před naší emigrací nebylo, proč jste se potom za námi přijel do Pardubic rozloučit, abychom sezením na krabicích v prázdném době spolu naposled vypili šálek kávy z „hořčičného servisu“, protože už jsme nic lepšího Vám a Vašim přátelům, kteří Vás doprovázeli, nemohli nabídnout?
A tak se Vás na konec tohoto dopis ptám, pane Havle, co jste o mně v roce 1990 s úsměvem vyprávěl panu Vackovi, který se krátce předtím podílel na přípravě agrese proti západním zemím s použitím 500 atomových pum a dosažení Kanálu za 8 dní, aby se potom náhle stal „přesvědčeným demokratem“ a poté opět poslancem za KSČ..
Opravdu jste mne pomlouval, nebo si to pan exministr Vacek vymyslel? A pokud ne, tak mně napište, co jste mu s úsměvem o mně vysvětlil, cože jsem to za člověka. Nemohu pochopit Havlíčku, Havle, když jsme se jako přátelé před naší emigrací rozloučili, několik let se neviděli a udržovali jen písemný styk, abychom se 17.května 1990 sešli při slavnostním zahájení činnosti RFE v Praze ve Valdštejnském paláci a podali si ruce před televizními kamerami a mikrofony, jsme se pak stali náhle a bezdůvodně nepřáteli.
Čekám na Vaši odpověď.
Zbyněk Čeřovský
P.S. Přeji Ti brzké uzdravení.
P.S
Do dnešního dne – 16.dubna 2011 - nebylo presidentem Václavem Havlem žádným způsobem reagováno. ZDE je odkaz na pořad ČT „Kdyby mě zabili…“. J.Š.
Read more...