My Češi máme velmi zvláštní vztah k Tomáši Baťovi. Víme, že byl snad největším Čechem celé historie, víme, že do svých 56 let, kdy zahynul, stačil vybudovat obrovskou firmu, která byla nedostižitelná svým uspořádáním, produktivitou, rozmanitostí, produkcí, rozmístěním po světě… vším. Ale podobně jako třeba u Ámosa Komenského nic nevíme o něm a nedokázali bychom nic povědět o tom, v čem spočívá tato jeho velikost.
Připomeňme si ho krátkou charakteristikou jeho života z Knihy E. Erdély(ho) Švec, který dobyl světa.
… když Baťa začal mluvit o žurnalistech, dovolil si Cekota ujmout se svých kolegů; rozohnil se: „Každý významný člověk, kterého vidíme dnes ve veřejném životě ať v hospodářství, ať v politice, začínal jako žurnalista, nebo aspoň nějaký čas žurnalistou byl. Jen například Tardieu, Clemeceau, dr. Preis…“ Ale Baťa se nedal přesvědčit a skočil netrpělivě Cekotovi do řeči: „Možná, že se může stát žurnalista třeba ředitelem živnostenské banky, nebo také ministerským předsedou, ale ševcem nikdy!“
Soustavu této řemeslnické společnosti, vyrábějící boty zachoval také Baťa ve svém podnikání, i když třeba pracoval právě s pětadvaceti tisíci lidmi. Baťův systém účasti na zisku je podmíněn právě poznatky a pozorováními, jež shromáždilo a shromažďovalo již malé dítě Tomášek Baťa v temných dílnách svého otce ve Zlíně a později v Uherském Hradišti. Z této doby pocházejí všechny jeho principy hygienické a sociální, odtud též jeho sklon být nejen ševcem, ale také vychovatelem. Vypouštějíce husté mraky ze svých dýmek do hustého vzduchu dílny sedali tovaryši ve světnici Baťova otce na verpáncích a mladičký Tomáš se mezi nimi učil nenávidět tento hustý páchnoucí vzduch, v němž onemocnělo tolik malých učňů tuberkulosou a z kterého také mnozí, včetně Tomášova bratra, zemřeli. To je příčina, proč dnes v obvodu velkých Baťových závodů platí obecný zákaz kouření.
11. 7. 2018 Vrbík, Zlín
* * *
„Náš život je jediným předmětem na tomto světě, který nemůžeme považovati za své soukromé vlastnictví, neboť jsme ničím nepřispěli k jeho vybudování. Byl nám jenom propůjčen s povinností odevzdati jej potomstvu rozmnožený a zdokonalený. Mají proto naši vrstevníci a ještě více naše potomstvo právo žádati vyúčtování z našeho života. Tato kniha má býti takovým srdečným vyúčtováním.“
Tomáš Baťa
Read more...