Z různých koutů tuzemska, ale i ze Švýcarska a USA se v sobotu, 5. srpna 2017, sjeli do Velké Bystřice u Olomouce příslušníci rodu Frištenských na své - v pořadí již čtvrté - rodinné setkání. Svoji hlavni pozornost jsme upínali zejména k nejvěhlasnějšímu členu rodiny, zápasníkovi Gustavu Frištenskému. Všechny generace Frištenských mají společnou lásku ke sportu, ale jinak jsme rodina jako každá jiná. Letošní oslava měla specielní rámec: Připomínali jsme si 60. výročí Gustavova úmrtí (1957) v jeho domovském městečku Litovli na Moravě. Na zámečku ve Velké Bystřici se nás sešlo kolem stovky, oslavovali jsme celý den důstojně a s mnoha doprovodnými akcemi. Gustav by z nás měl radost.
S menšími přestávkami pobývám od roku 1968 v Americe. Při častých návštěvách Česka jsem vždy mile překvapen přetrvávajícím zájmem o život mého prastrýce. Kdo vlastně byl Gustav Frištenský? Jak to vše začalo? Co ho navěky postavilo do síně české slávy? Co dokázal?
Běhá jako Zátopek, chytá jako Plánička, silný je jako Frištenský. Namátkou tři slavná jména minulého století, která stále zůstávají v paměti lidí, a to nejenom příznivců sportu. Gustav byl jeden z nejslavnějších sportovců, kteří získali světový věhlas a popularitu ještě v době Rakousko-Uherska a je jedním z mála velkých osobností, které se ještě za svého života stali legendou.
Gustav Frištenský, synek z venkovského gruntu v Kamhajku u Kolína, kde se narodil 18. května 1879. Řeckořímský zápasník, nejstarší ze čtyř bratří, také známých zápasníků, s krásnou tváří, kudrnatými vlasy a pro tuto dobu s neobvykle harmonickou postavou, byl na začátku 20. století považován za nejsilnějšího a nejkrásnějšího muže monarchie.
V únoru 1903 se v holandském Rotterdamu konalo mistrovství Evropy v zápase řeckořímském. Gustav obětoval všechny své úspory a odjel do této - pro něho - neznámé země. Po více než dvaceti hodinách strávených v sále divadla, kde se mistrovství konalo, Gustav - jako zcela neznámý a všemi podceňovaný 24letý mladíček - porazí poslední dva soupeře, bývalé mistry Evropy. O chvíli později přebírá zlatý pás a vavřínový věnec mistra Evropy.
Jako amatér(1898–1903) nebyl ve dvou tisících zápasech ani jednou poražen. V roce 1911 odplouvá se ženou Miroslavou a bratrem Františkem, rovněž výborným zápasníkem, do Jižní Ameriky, v roce 1913 do Severní. I když Amerika se o evropský zápas nezajímala; měla totiž svůj vlastní zápasnický styl „catch-as- catch-can” neboli „chyť jak můžeš”, který dovoloval téměř vše. Přitahoval tisíce diváků a velké výdělky lákaly i evropské profesionály. Tady však jejich tituly nic neznamenaly.
Gustav vzal Ameriku hákem, New York, Boston, Baltimore, Cleveland, Chicago, Saint Louis, Montreal, a u nohou mu ležely skalpy slavných amerických borců. Obdivuhodně rychle ovládl styl zápasu, se kterým se teprve před několika týdny seznámil. Porazil na šedesát domácích i zahraničních protivníků, ale tomu poslednímu nečekaně podlehl. Připravil se tak o utkání s profesionálnim mistrem světa ve volném stylu, Američanem Frankem Gotchem. Zmařená šance Gustava hodně dlouho mrzela.
V USA vystupovali bratři Frištenští mnohokrát v sokolských tělocvičnách, především v New Yorku, Chicagu a Clevelandu, kde byli nadšeně vítáni jak českými, tak i slovenskými krajany. Manželky obou mistrů, oděny do moravských krojů, zpívaly české národní písničky.
V roce 1918 se stal Gustav členem Tělocvičné jednoty Sokol v Litovli(foto: stará sokolovna v Litovli a Gustavova sokolská legitimace z roku 1939). Jeho manželka Miroslava již v roce 1905.
V roce 1929 se stal znovu mistrem Evropy, tentokrát profesionálů v Praze. O dva roky později – to mu bylo již dvaapadesát let – obsadil na 1. mistrovství slovanských národů v pražské Lucerně druhé místo.
Jeho profesionelní kariéra trvala neuvěřitelných 36 let, od roku 1903 do roku 1939. Odzápasil na 8.000 profesionálních bojů a z žíněnky odešel jen s minimálním počtem porážek. Pokaždé vzbudily údiv a byly spíše souhrnem nešťastných okolností než neuměním českého Goliáše. Jeho vystoupení sledovalo odhadem 25 miliónů diváků v Evropě, Asii a Americe. První zápas svedl v osmnácti, poslední v 72 letech a oba vyhrál.
Jak trénoval a jaký byl člověk? Cvičil denně vlastně až do konce života. Všechno si sám vymýšlel – činky, přístroje (nechával si je vyrábět, jakési předchůdce dnešních zařízení fitcenter), cviky, zátěže, dokonce i stravu, která již tenkrát odpovídala ideálnímu jídelníčku dnešního vrcholového sportovce. Mimo to byl všestranný atlet. Zvedal s úspěchem činky (100 kg nadhozem 18 x, 110 kg jednoruč 1 x), byl mistrem Čech v hodu diskem, sprintoval 100 m za 14,8 sekund, jezdil na kole, vesloval a moc rád plaval.
Nikdy nekouřil a nepil a vždy se hrdě hlásil k svému češství. Zejména ve Vídni a v Americe důsledně dbal o správnou transkripci svého jména – s háčkem a čárkou. Za nacistické okupace finančně podporoval rodiny vězněných a popravených vlastenců. Pak také sám za to poznal „slasti“ Pečkárny, Pankráce a dalších věznic nacismu. Pomáhal a radil mladým, radoval se ze života omladiny. Sám sice byl ženatý, ale děti neměl.
Po válce žil velice skromně a bez stálých finančních příjmů. Komunistický režim bývalé profesionály neodměňoval. Předtím dvakrát (1938, 1948) přišel o své hospodářství, které ze svých těžce vyzápasených prostředků financoval. Aby se uživil, prodal některé vybojované trofeje a nadále vystupoval v exhibičních zápasech. Slabou náplastí mu bylo udělení titulu zasloužilého mistra sportu v roce 1956. V anketě Rudého práva v roce 1966 o nejlepšího československého sportovce všech dob se Gustav umístil na čestném sedmém místě.
Často sedával na zahradě svého domu v Litovli pod lískovým keřem, kde se dříve rád regeneroval po cestách světem. Sazenici keře si přivezl ze Stadic, pocházela prý přímo z lísky Přemysla Oráče. Keř s pamětní deskou tu stojí dodnes, stejně jako u vchodu domu, kde prožil velkou část svého života, dodnes visí původní kruhy, na kterých Gustav cvičil. O jeho dům – v ulici Gustava Frištenského - dnes pečuje rodina jeho synovce.
Gustav zemřel 8. dubna 1957 stár 78 let. “Vítěz v boji mnohém, udivíš kruh zemský, budiž navždy sbohem, Gustave Frištenský!“Toto čtyřverší napsal básník Petr Bezruč ke Gustavovu úmrtí a zaslal ho toho dne jako epitaf z Kostelce na Hané. Tito dva mistři svých oborů, i když úplně rozdílných, byli dobrými přáteli.
Nad slavnou zápasnickou kariérou Gustava Frištenského se již navršilo hodně času, ale legenda o něm stále přetrvává. Dnes jeho osobnost připomíná muzejní expozice Gustava Frištenského v Muzeu města Litovel, stejně jako jeho dvoumetrová bronzová socha v parku před litovelskou sokolovnou.
Další informace: www.gustavfristensky.cz (česky) a www.gustavfristensky.com (anglicky).
Frank Frištenský, prasynovec Gustava Frištenského, Durango, Colorado
P.S. Shromažďuji vzpomínky na prastrýce Gustava a pokud si některý z čtenářů z Věstníku na nějakou historku o něm vzpomene, rád ji uslyším. Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
SKV Sokol München, zVěstník 3/2017
Read more...