Asi před dvaceti lety jsem cestoval s osmdesátiletým pánem vlakem a dověděl jsem se od něj příběh, jenž stojí za to zveřejnit.
Ten pán žil v Rohatci, říkejme mu tedy pan rohatecký. Byl ročník 1921, a asi v roce 1941 byl tento ročník „totálně nasazen“ jako první na práce do říše. Pan Rohatecký uměl dobře německy, ale zapíral to svému vedoucímu, jenž ho chtěl pověřit nějakou vedoucí funkcí. Jedenkrát si ho vedoucí zavolal a ukazuje mu opis jeho maturitního vysvědčení (němčina výborný), dal mu facku jako dům. Předtím i potom se choval k českým klukům velmi korektně a snažil se jim ulehčovat v těžkých pracovních poměrech. Někdy začátkem roku 1944 došlo mu z domu parte babičky, tuším fingované. Vedoucí si jej zavolal bokem a řekl mu: „Pustím Vás na ten pohřeb a dávám Vám radu: už se sem nevracejte.“
S.Vrbík, 5.5.2015
Read more...