V MFD vyšel kratší článek od redaktorky Lucie Suché ke knize vyšlé v Německu o znásilňování německých žen nejenom ze strany Rudé armády. K článku „Německo 1945: znásilňovali nejen Sověti“ (MFD 9.3.2015)
Němečtí čtenáři nové knihy Miriam Gebhardtové (nar.1962) „Als die Soldaten kamen“ (Když přišli vojáci DVA 2015) si všímají především podivné hry s čísly obětí. Někteří tvrdí, že právě nyní v době velkých propagandistických a rehabilitačních manipulací se zkreslováním dějin z Moskvy (např. carská rodina nebyla zavražděna, ale car ještě ve třicátých letech spokojeně diskutoval se Stalinem o penězích, než zemřel po jeho smrti v Nižním Novgorodu 1958), vypadá tak pozdní vydání knihy jako práce na objednávku a zapadá do řady publikací i tvrzení např. politiků o vině USA, které se v Německu za poslední rok s obsazením Ukrajiny objevují (např. Gabriele Krone-Schmalzová, Matthias Placzek, Antje Vollmerová - ta dokonce v týdeníku ECHO 8 20.2.2015).
Nikdo nepochybuje, že okupační voják se nechoval k civilistům vždy vzorně, můžeme jen srovnávat, kde to bylo horší, zda např. ve Slezsku, kde rudoarmějci znásilňovali v klášterech i sedmdesátileté jeptišky nebo sbírali ve východním Německu ženy na ulici včetně těch nejen Němek, ale i žen odvlečených odevšaď na nucenou práci za války do Německa, které pak bez důvodů zavírali do uprázdněných baráků v koncentráku v Sachsenhausenu a vzápětí odvlékali na Sibiř jako levné pracovní síly atd. Bývalý sovětský důstojník Lev Kopělev (1912-1997) včetně Solženicyna, pak Stalinův vězeň v Gulagu o tom nakonec podal svědectví i v knize Chraniť věčno.
Na sovětské straně píše autorka o 500.000 masově znásilněných žen (když některé dosud žijící vypovídaly po letech v TV a neubránily se pláči) a naamerické 190.000 a to nemá být všechno. U záznamů z východního Pruska se mluví v souvislosti s Rudou armádou o 2.000.000 obětí, jen v berlínské Charité muselo být ošetřeno 100.000 znásilněných žen, mnohé nepřežily, nebo byly po celý život poznamenány. U spojenců se uvádí 15.000 případů, přičemž pravá hrůza a strach vládla tam, kam přišli Francouzi se svými koloniálními vojáky (viz i film podle Alberta Moravia románu „Horalka“).
Město Pforzheim bylo dáno Francouzi 48 hodin na pospas řádění „osvoboditelů“, podobně Stuttgart a Freudenstadt a mluví se o 1.000 obětí. Kniha Mirian Gebhardtové není první knihou o těchto událostech (např. Freiwild od Ingeborg Jacobsové 2009).
Jaký to kontrast k německým statistikám až do sedmdesátých let, kdy největší počet sňatků byl mezi americkými vojáky a Němkami! A konečně i jako pamětník – tehdy kluk, kdy na březích plzeňských řek seděly vedle sebe jako stromořadí dvojice amerických vojáků i Češek včetně těch vdaných i všude kolem kondomy kromě stanového lazaretu na Borech. Asi nestačily, i po únorovém puči se člověk divil kolik běhá na hřištích v Plzni a okolí česky mluvících černoušků! V Německu to nebylo jinak.
Václav Hora, 10.3.2015
Read more...