Martin C. Putna, literární historik, LN 12.11.2014 (v archivu LN tento článek není umístěn mezi články z datem 8.11 a 22.11.2014?)
Náhoda? Jak se blížíme ke čtvrtstoletí od revoluce, množí se zobrazení disidentů, která je mají shodit, zproblematizovat, nebo zesměšnit. Libuše Rudinská vylíčila Pavla Wonku jako spolupracovníka tajné policie a tvrdí v žánru dokumentu, že je to pravda. Říkali to přece estébáci. Jiří Strach zase natočil film o imaginárním chartistovi, který se stal chartistou z nedopatření, když byl ožralý. Tvrdí v žánru televizní zábavy, že je to přece jen taková legrace.
Jenomže to není ani pravda, ani legrace. Je to hanba! Poznal jsem řadu disidentů a vím dobře, že někteří z nich byli lidé velmi nesnadní. Ale všichni lidé byli stateční. V době, kdy tuto zemi okupovala ruská vojska, řídil Husák s Bilakem a tajná policie; v době, kdy velká část národa mlčela, čuměla v televizi na Bohdalku, žrala ovar a přikrádala si na svoje chrobáčí kuličky trusu; v době, kdy část národa mlčela, ale snažila se aspoň v šedé zóně dělat, co se dalo, aby život nebyl zcela nesnesitelným, tito lidé nesli břímě nemlčení za všechny. Když člověk nese těžší břímě než ostatní, snadno zakopne.
Není to náhoda. Je to přesně to, čemu se říká „společenská objednávka“. Stáhnout disidenty dolů, do trusu a ovaru, vypočítat všechna jejich zakopnutí, ukázat, že nic jako břímě, vznešenost a oběť neexistuje, že se nikdo nechoval statečněji než jiní – pokud, tak tam muselo být nějaké problematizující „ale“ - to se dnes chce. To se dnes žádá. To potřebuje svědomí žráčů ovaru a skutečných spolupracovníků tajné policie. A to jsou ti, kdo dnes, čtvrtstoletí od revoluce, vracejí úder.
Milá paní Rudinská, milý pane Jiří Strachu, možná jste to nemysleli ve zlém. Ale prosím, vzpamatujte se. Ať neklesnete tak hluboko, že byste si příští rok šli na Hrad pro ovar a pro metál.
* * *
Ani po pěti letech by na tomto textu autor nemusel nic měnit, spíše přidat. Stále platí slova Jana Masaryka: „Komunismus je 10% ideologie a 90% taktiky.“ Dovedně, nenápadně a vytrvale se pohrobci totality derou k moci pod heslem „My máme čas“, jak kdysi řekl komunistický poslanec Grebeníček, syn sadistického bachaře z 50. let. Lidé už zase rezignovaně věší hlavy, šíří se strach, obavy, uzavírají se do svých „bublin“ doma, na chatách, v restauracích a tradičně čekají, kdo to za ně odpracuje. Jsme opravdu tak nepoučitelní?
Pomlouvačný dokument Libuše Rudinské "Pavel Wonka se zavazuje" byl natočen i za peníze ČT!
J.Š. 7.1.2020
Read more...