Soud zprostil obžaloby lobbistu Iva Rittiga a někdejší pravou ruku premiéra Janu Nagyovou, dnes Nečasovou, v kauze úniku tajné zprávy BIS.
Soudkyně MS Praha JUDr. Monika Kříkavová: „Tento senát musí konstatovat, že nemravnost není trestná. Pokud by trestná byla, předpokládám, že by české věznice praskaly ve švech“. (Už praskají a nejen těmi, kterým byla prokázána vina. J.Š.). Jejich jednání nebylo nezákonné. Zalitovala zrušení ÚOOZ (úřad na odhalování organizovaného zločinu) Roberta Šlachty: „Ti kdo na tom pracovali, odvedli dobrou práci a důkazy zajistili zákonným způsobem. Tento tým byl velmi úspěšně zlikvidován, a pokud tady stále existuje hydra 90. Let, na dlouhou dobu se nemusí ničeho obávat. O policejní reorganizaci si každý z vás může myslet své.“
„Ta doba bohužel neměla upravena jasná pravidla pro lobbisty, která vlastně neexistují doposud. Tento případ je toho typickým svědectvím. V normálně fungujících demokraciích je to něco naprosto nepředstavitelného. Je to velmi nemravné, neetické, ale není to protiprávní.“
Klíčovým důkazem obžaloby byly odposlechy Rittigovy schůzky v pražském hotelu Ventana. Křikavová popsala vyjadřování účastníků setkání jako „nabubřelou žvanivost osob, které udělaly svoji kariéru v 90. letech“. Upozornila na to, že Rittig a jeho společníci měli nejprve hrůzu z toho, co na ně policie ví, ale od určité chvíle byl v jejich hovoru patrný klid a velké uvolnění. „K tomu ale z pohledu soudu nemuseli vědět obsah utajovaných informací. Stačilo jim vědět, že tam (ve zprávě) něco není, ne, co tam je.“
Bez pomoci státních úředníků by se obžalovaní nemohli dozvědět co je či není ve spisu. U nich, na rozdíl od lobystů nejde jen o selhání mravní, ale i jednání trestné, mající za následek nepochybně ztráty mnoha stovek miliard korun od listopadu 89.
Soudkyně Kříkavová patří k těm lepším soudcům, ale v kauze jednoho z největších daňových podvodů s pohonnými hmotami v ČR v řádech miliard korun také selhala. Přispěla tak k nedemokratickým poměrům v naší zemi, resp. v justici, tím, že mi jako jedinému v soudní síni zakázala mé zákonné právo natáčet zvukový záznam při veřejném jednání, kdy vyhověla obhájcům žalovaných.
iDNES natáčet mohla a ostatní, kteří povinnost ze zákona oznámit pořizování zvukového záznamu nedodrželi, též (soudce bere jen na vědomí). Ani mé ústavní stížnosti nebylo vyhověno, tedy bylo „posvěceno“ samotným Ústavním soudem ČR, že zákon lze beztrestně porušovat. Je-li jednání veřejné, není rozdílu, když veřejnost poslouchá přímo v soudní síni, nebo zvukový záznam. Pokud se nemá někdo o jednání v soudní síni dozvědět např. svědek, tak je třeba zvukové záznamy zakázat, provést tělesné prohlídky všech přítomných v soudní síni a svědky do doby jejich výpovědi držet ve vazbě bez jakéhokoliv styku s okolním světem.
Mimochodem rozsudek byl MS Praha byl vynesen dne 19.7.2018, kdy o něm podrobně referovala pouze iDNES. Veřejnoprávní média mlčela…
Jan Šinágl, 12.11.2019
Read more...