V září 1989 právník Pavel Rychetský v samizdatových Lidových novinách napsal, že po zveřejnění interview Rudolfa Hegenbarta v sovětskému listu Izvestija se dá očekávat, že tento vedoucí oddělení administrativních orgánů ÚV KSČ (řídil bezpečnost, justici a prokuraturu) bude vzat do vazby pro trestný čin poškozování zájmů republiky v cizině. Nestalo se tak. Trest byl jiný. Rozhovor nevyšel v československém tisku a Hegenbart, jak to sám popsal, byl kritizován a pomlouván.
Ve vzpomínkovém rozhovoru v roce 2017 Hegenbart řekl: „Článek prý nebyl schválen předsednictvem ani sekretariátem strany. Prý byl nepravdivý, tendenční, nahrával prý opozici. Mnozí pracovníci se mnou přestali mluvit, ignorovali mě. Pro mě se vytvářela silná nepřátelská atmosféra, jak se říká dusno. Vše skončilo v srpnu 1989 infarktem. Z ničeho nic jsem se objevil na jednotce intenzivní péče Nemocnice na Homolce a od té doby byl v pracovní neschopnosti a žádných aktivit se nemohl zúčastnit.“
Pokud víme, kritický rozhovor o poměrech v Československu nikdy v češtině nevyšel. Dnes překlad z ruštiny vydáváme.
P.S.
Kvalita lidí určuje kvalitu politiky. Po likvidaci elity, nemohla naše země dopadnout jinak. Problém je, že potomci „likvidátorů“ pokračují ve stejných praktikách v „demokratickém kabátě“. Pokud nemá země alespoň 3% elity, nemá šanci. „Nemají lidi“, říkal v listopadu 89 můj otec. Řekl by to i dnes. J.Š.
Read more...