Vítězný snímek 53. ročníku karlovarského filmového festivalu „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři" si svůj úspěch zaslouží, nevzešel ale ze silné soutěže. - Hlavní cenu v soutěži dokumentárních filmů získal dokument „Svědkové Putinovi“ z česko-lotyšsko-švýcarské produkce.
Film rumunského režiséra Radu Judeho hlavní soutěž letošní karlovarské přehlídky do značné míry zachránil. Jeho tvůrce už má na kontě mj. cenu za režii filmu Aferim! z Berlinale a také ve svém novém díle dostál úrovni očekávané na prvotřídním festivalu. Hrdinka jeho snímku, mladá divadelní režisérka, se snaží připomenout rumunské veřejnosti ukrutnosti, které rumunská armáda páchala za druhé světové války na Židech či Romech na obsazených územích. Silné téma a neotřelý přístup k němu utvářejí zážitek, který má šanci zarýt se poměrně hluboko do divácké paměti. (A díky do kamery nahlas předčítaným sentencím Hannah Arendtové a jejich následnému rozboru mohou zájemci dokonce hovořit o „godardovsky nekompromisní vyprávěcí formě".)
U dalších filmů v hlavní soutěži bylo podstatně obtížnější představit si jejich vítězství. Svým lehce ironickým a zároveň chápavým přístupem zaujal film argentinské režisérky Any Katz Cesta do Florianópolisu o manželské dvojici psychoanalytiků, která si spolu s dopívajícími dětmi vyrazila na dovolenou do Brazílie. Příjemně nostalgický letní snímek svým významem vcelku přesně odpovídá zvláštní ceně poroty, která mu byla udělena, a zasloužená je i herecká cena pro jeho hlavní představitelku Mercedes Moránovou.
Obecně lze říci, že pro každé z hlavních ocenění se našel přijatelný laureát (Olmo Omerzu převzal cenu za režii, izraelský herec Moshe Folkenflik mužskou hereckou cenu), ale bylo to jen tak tak a na žádnou z důležitých cen rozhodně nebyla velká tlačenice. Soutěžní snímky obvykle dokázaly zaujmout spíše jednotlivostmi, ale skutečně silných, propracovaných a věrohodných filmových děl byl v hlavní soutěži citelný nedostatek. Je to škoda: rádi bychom ve Varech zase někdy viděli soutěž, kde se bude o ceny opravdu bojovat.
LN, Marcel Kabát, „Zvítězil rumunský sebezpyt“, 9.7.2018
* * *
Rumuni dokázali natočit film o ukrutnostech vlastní armády v době války. My dokážeme natočit filmy o ukrutnostech druhých v době války také. O vlastních ukrutnostech v době války či míru na Židech a českých Němcích odvahu natočit film nemáme ani po 73 letech. O hlavní ceně v soutěži dokumentárních filmů „Svědkové Putinovi“, autor nepíše, což je velká škoda… Obávám se, že tento dokument z česko-lotyšsko-švýcarské produkce těžko uvidíme na obrazovkách ČT a v kinech. Pokud ano, tak v rámci letité tradice pozdě večer, v noci či k ránu, případně v malých kinech při jednorázovém promítání. Přesto zůstaňme optimisty – časy se mohou měnit i k lepšímu. Rozhovor s režisérem dokumentu (Vitalij Manskij) doporučuji – jsme svědci Putinovi a neseme také svůj díl viny!
Psát o tom, jaký druh lidí se jako „celebrity“ z řad podnikatelů, politiků, sportovců a „show-byznysu“ zúčastňují MFF jistě nemusím ani popisovat jejich chování a vystupování. Nedávno mi jeden podnikatel řekl, že pozoruje stále častěji potřebu bohatých lidí v ČR být i společensky uznávanými osobnostmi. Nikdy nepochopí, že určité věci nelze za žádné peníze koupit a že skutečnou hodnotu člověka reprezentuje pouze jím odvedená poctivá práce, ne výše jeho bankovního konta. Pokud bude těch druhých v Karlových Varech přibývat, bude stoupat i úroveň MFF. Nezůstane jen na provinciální úrovni a skutečných osobností z celého světa bude na něm mnohem více vítáno.
Jan Šinágl, 10.7.2018
* * *
* * *
Dej nám Pánbůh zdraví v tom českém kraji - Doufejme že se už nikdo nediví.
Co se týká komunistického presidenta Si v Číně, jeho lov na „velké krokodýly“ jak oznamuje internet, je zcela v intencích tedy záměrech komunistů. Také u nás v okupované Evropě komunisty veškeré podnikatelské aktivity byly zastaveny. Protože být podnikatelem znamená samostatně myslet, samostatně se rozhodovat, nebýt pod kontrolou politbyra. Sherlock Holmes by řekl: „Jak prosté.“
K.Mrzílek, 9.7.2018
Read more...