"Jistota, že jsme inteligentnější než ostatní, je povážlivá už proto, že ji s námi sdílí tolik pitomců." Albert Caus
Včera jsem zahlédl v televizi kousek autorského čtení našich nezávislých mladých literátů a chtělo se mi plakat. Ani špetka talentu, žádná upřímnost, jen prázdná exhibice několika na výsost trapných individuí. Ne vždy na tom byla česká podzemní kultura tak špatně. Například tvorba svérázného Egona Bondyho snesla i to nejpřísnější srovnání s největšími beatnickými spisovateli. Jeho poema Pražský život je stará téměř 60 let. Přesto neztratila nic ze své syrovosti a naléhavosti.
Níže vzpomínka spolužáka na Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho
http://zrcadlo.blogspot.cz/2010/05/egon-bondy-hovno.html
* * *
Vzpomínka na Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho
Byli jsme spolužáci od primy do kvarty, společně s Fortýnem, v Gymnáziu v Ječné, Praha - Nové Město. Měl přezdívku Košoun. Od kvinty byl s Fortýnem v humanitní větvi "a", já v reálné "b".
V nižších třídách jsme se dokonce kamarádili, chodil jsem ho navštěvovat do jejich vily se zahradou v Podolí. Jeho otec byl důstojník, Ruský legionář, tehdy již ale nežil. Pro mne byli "buržousti". Zbyněk mne potom přerostl a nabyl váhy, měl postavu jako známý herec z Vinohradského divadla Václav Svoboda, takže, když jsme jednou spolu šli na Václavském náměstí do biografu na mládeži nepřístupný film, mne vykázali a jeho bez váhání pustili. Tehdy ho nenapadlo nic vtipnějšího než mne vydávat za mladšího příbuzného, ač jsem byl o něco starší, ale neprošlo to.
Co se básnění týče pamatuji, že chodil po třídě a bouřlivě recitoval jím přebásněnou Nerudovu Dědovu mísu, přičemž převažovala prudká kadence slova zadní části těla, právě tak, jako po letech použil produkt této části v jiné básni. Tedy jadrné vyjadřování bylo pro něj charakteristické.
V té době jednou přišel do školy a plakal. Řekl, že mu umřela maminka. To bylo velmi smutné, byl úplný sirotek.
Pak jsem s ním ztratil spojení a on ani o mé přátelství nestál. Asi v sextě přestal chodit do školy a šly o něm fámy, že je z něj tulák. Jednou potkal spolužáka a tomu vyčítal, že je buržoust protože spí doma v posteli, kdežto on bydlí pod mostem.
Přestože na škole nedával dobrý příklad získal u profesorského sboru uznání ze znalosti výtvarného umění, takže školní chodby byly podle jeho návrhu vybaveny reprodukcemi významných děl.
Od té doby jsem ho již nikdy nepotkal, avšak najednou se objevil Dr. Egon Bondy, uznávaný filozof, marxista, spisovatel a viděl jsem ho v televizi. Estébáci z něj museli mít zamotanou hlavu, když ho "protistátní živly" braly mezi sebe a zpívali jeho texty.
Jeho život byl bouřlivý. Nedovedu posoudit jeho myšlení je složité, plné jinotajů. Jako filosof je uznáván. Naposledy žil jako vdovec v Bratislavě, kde zemřel.
S pozdravem R.Honzátko
13.5.2017
* * *
J.Š.14.5.2017
Read more...