Karel Kutlvašr je jedním z hrdinů, ke kterým se vlast po skončení druhé světové války zachovala mírně řečeno macešsky. Za jeho aktivní účast v odboji a organizaci Pražského povstání se mu dostalo odměny v podobě mnohaletého pobytu ve vězení.
Karel Kutlvašr, rodák z Michalovic u Havlíčkova Brodu, získal válečné zkušenosti už v československých legiích. Bojoval na frontě v mnoha významných bitvách včetně Zborova, za který obdržel Kříž svatého Jiří. Rychle si získal přízeň spolubojovníků pro svou odvahu a velitelské schopnosti. Díky nim to nakonec dotáhl až na velitele 1. pluku. V Rusku se také seznámil se svojí budoucí ženou Jelizavetou Jakovlevovou. Když se v roce 1920 vrátil do vlasti, byl povýšen ve věku pouhých 33 let do hodnosti generála.
V meziválečném období velel 2. pěší brigádě v Chomutově, která se pod jeho velením stala jednou z nejlepších jednotek československé armády. Později velel Pěchotnímu učilišti v Milovicích. Okupace Československa ho zastihla ve funkci velitele 4. pěší divize. Byl vždy zastáncem odporu proti německé agresi, připravoval pohraniční jednotky a opevnění na obranu země. Když bylo rozhodnuto, že se Československo bránit nebude, byl z toho zdrcen a prohlásil: „Zapomněli jsme na heslo Masaryka. Proti násilí třeba železem.“ Když jeho jednotky opouštěly své pevnosti a předávaly je 28. divizi Wehrmachtu, slíbil: „My se vrátíme.“
Po okupaci byl propuštěn z armády, ale zapojil se velmi brzy do protinacistického odboje. Přidal se k organizaci Obrana národa. Několikrát mu přálo štěstí a unikl zatčení gestapem. Jeho hvězdná chvíle nastala při Pražském povstání.
Přestože oficiálním velitelem povstalců byl jmenován generál Karel Šteiner-Veselý, reálně velel operaci právě Kutlvašr, jako jeho zástupce. Dokázal zorganizovat účinný odpor, vedl jednání také s Vlasovci a úspěch povstání korunoval jednáním s generálem Toussaintem, který kapituloval výměnou za volný odchod vojsk z Prahy.
Místo očekávaných poct a uznání se Rusové začali dožadovat potrestání všech, kteří kapitulaci Němců přijali. Následovaly nejrůznější obstrukce, nucené dovolené, propuštění z armády a výslechy. Kutlvašra po únorovém převratu začala sledovat tajná služba, konkrétně byl na něj nasazen agent s krycím jménem Školník. Další agent, podplukovník Josef Hruška, dokonce rozjel provokační akci a snažil se zaplést Kutlvašra do fingované protistátní skupiny Pravda vítězí. Kutlvašr se nakonec zapojil a ihned poté byl zatčen. Následoval vykonstruovaný politický proces, kdy rozsudky byly připraveny dávno před začátkem soudu. Výsledkem byl doživotní trest za vlastizradu.
Následovala anabáze komunistickými věznicemi. Pankrác, Mírov, Opava, Ostrava a Leopoldov. Pikantní pro něj asi bylo, že v Leopoldově seděl také onen nacistický generál Toussaint, se kterým vedl Kutlvašr jednání o kapitulaci.
Z vězení se dostal až díky amnestii prezidenta Novotného v roce 1960. Ve vězení strávil 11 let a 4 měsíce. Nebyl mu přiznán ani starobní důchod, pouze mu umožnili, aby si přivydělával jako noční hlídač. Zemřel náhle v roce 1961.
Dodatečného očištění se dočkal až v roce 1969, kdy byly všechny rozsudky vůči němu zrušeny. Po roce 1989 pak byl posmrtně povýšen na armádního generála a dostal Řád Milana Rastislava Štefánika.
http://www.extrastory.cz/general-kutlvasr-vyhnal-nemce-z-prahy-komuniste-mu-za-to-dali-dozivoti.html
Read more...