* * *
Aktualizováno:
Setkával jsem se před asi 12 lety s Moldavanem, pracujícím ve Zlíně. Vyprávěl mi, jak je těžko žít ve všemi opuštěné Moldávii, bez práce a v nedostatku všeho. Ale přesto, maje našetřených několik set dolarů, vrací se do Moldávie. A proč? Pro trpký svůj život v Česku. Lidé falešní, závistiví mezi sebou, lháři, bez úcty k lidem, z kterých nemají prospěch. Cizinec z chudého státu je pro ně nepřítel, co jim bere práci. A tam, v Moldávii, lidé drží při sobě, člověk člověku je přítelem v nouzi, pomáhají si, jak to jde a ve srovnání s Českem jsou i v té bídě šťastnější. Připomnělo mi to vzpomínku pana Krutila v jeho knize o práci Baťova obchodního zástupce v Anglii po dobu války. Jeho rodina se stýkala s rodinou pana Nicholsona, později prvního poválečného velvyslance Anglie v Praze. Když pan Krutil organizoval veřejnou konferenci o další existenci znárodněné Baťovy firmy, nechal se pozvat i pan velvyslanec. Jak řekl, hlavně proto, že anglické manželky čs. vojáků, žijící v Praze mu uložily, aby se pana Krutila zeptal, pro jsou Češi tak závistiví. Nezlobme se na zrcadla. Nejsou křivá.
Vrbík, Zlín, 12.4.2015
Read more...