O novém filmu Radima Špačka Místa se během týdne po premiéře napsalo nemálo. Výborně! Je o čem přemýšlet. Zde jen dvě poznámky.První je ukrajinská. Téměř všichni hrdinové se topí v nejistotách a chlastu. Jediná postava, která si uprostřed severočeského marasmu uchovává důstojnost a střízlivost, ba vznešenost, je servírka z Ukrajiny. Na první pohled ponížená bytost, nucená - v duchu trapných mód „lidových“ hospod devadesátých let - obsluhovat „nahoře bez“. Na druhý pohled žena, kterou krušný život nezlomil, ale vnitřně zpevnil. Radim Špaček věru není „angažovaný levicový umělec“. Možná i proto se mu portrét „silné ženy z lidu“ tak podařil.Druhá je sudetská. Krajina bývalých Sudet je sama další postavou filmu. Krajina po staletí pěstěná Němci i Čechy - a pak za pár desetiletí jen a jen námi, Čechy, zničená a rozbitá.
Krajina, jejíž první čeští novoosadníci přišli - jistě ne všichni - loupíce a vraždíce. Jaká shoda okolností: pár dní před premiérou Míst se v Ústí strhla mela kolem česko-německé minulosti. Jen taktak nebyla odvolána historička Blanka Mouralová, která připravuje velkou expozici o dějinách Němců v českých zemích, o dobrém i o zlém, tedy nevyhýbajíc se ani oné éře loupení a vraždění. Pokus o torpédování vedl Jaroslav Kuba, dřív poradce Klausův, nyní kandidát do Senátu za jednu z extremisticko-nacionálních stran. V interview s Martinem Veselovským na DVTV děsivě připomínal postavu z Míst - protagonistova dědečka-komouše-vrahouna, který se za nic nestydí. Taková přece byla doba... Ano. Tytéž lidské typy v jedné době vraždí německé civilisty v Sudetech, v jiné coby estébáci pálí disidenty cigárem (zdravíme Špačkova Pouta), v jiné po mafiánsku drsně podnikají (zdravíme znovu Místa), v jiné kandidují za partaje s názvy jako Slovanské jitro nebo My nejsme Evropa.
LN, 24.9.2014, MARTINC. PUTNA, literární historik, Rubrika STARÁ VETEŠ
Read more...