Hladinu českého vědeckého rybníka rozčeřila politováníhodná kauza vědeckých nepřístojností akademika Karla Bezoušky, který publikoval neexistující, či aspoň nereprodukovatelné výsledky. Kauza je na naše poměry pojednávána pozitivně nadstandardním způsobem, oba jeho zaměstnavatelé - Mikrobiologický ústav AV ČR (MBÚ) i Přírodovědecká fakulta UK - s ním již pracovní poměry ukončily.
… Vedoucím katedry, profesorem, držitelem obrovských grantů se u nás jen těžko stanete bez pečlivě budované sítě konexí, které se udržují v provozním stavu mazivem, jehož jméno raději ani nevyslovujte. Tedy pokud působíte v akademické obci - to nevyslovované mazivo má totiž název morální korupce. Samozřejmě že jsou výjimky, nejzářnější z nich byl profesor Antonín Holý, který se ovšem profesorem nestal na žádné pražské VŠ, nýbrž v Olomouci, a to až kolem sedmdesátky. To o něčem vypovídá, neb patřil do podobné váhové kategorie asi jako Purkyně či Heyrovský. …
Věc se odehrála na pracovišti Akademie a podstatnou roli v rozkrytí podvodných praktik sehrály tři tam pracující studentky. Ale ještě významnější roli hrála zpráva etické komise britské agentury pro medicínský výzkum MRC (Medical Research Council), která s mnohaletým předstihem konstatovala prakticky totéž, co nynější šetření. Leč tehdy byla britská zpráva v Praze zametena pod koberec a Karel Bezouška dál úspěšně sbíral výzkumné megagranty - odhaduje se, že celkem za 300 milionů Kč. Z dnešního pohledu tedy spíš vyhozených oknem.
Vědečtí pracovníci sami s určitým zadostiučiněním konstatují, že po delší době bohudíky zase došlo na jednoho z těch vykuků, co v tom umí chodit. Před tím to byla dvojice Zachariáš-Kindl, známá sice jako vůdčí tým na právech v Plzni, leč ti dva taškáři ve stejné době zastávali i posty ředitele a místoředitele Ústavu státu a práva AV ČR v Praze. Kdo v tom umí chodit, může mít úvazků i víc než na 24 hodin denně. I jejich působení v Akademii tehdy skončilo.
Nicméně již v této fázi vznikají mýty - například: KB je první případ svého druhu, KB žil ve vzduchoprázdnu bez jakýchkoliv vazeb, tři studentky z MBÚ jako první u nás přinesly důkazy možných vědeckých nepřístojností. Vedoucím katedry, profesorem, držitelem obrovských grantů se u nás jen těžko stanete bez pečlivě budované sítě konexí, které se udržují v provozním stavu mazivem, jehož jméno raději ani nevyslovujte. Tedy pokud působíte v akademické obci - to nevyslovované mazivo má totiž název morální korupce. Samozřejmě že jsou výjimky, nejzářnější z nich byl profesor Antonín Holý, který se ovšem profesorem nestal na žádné pražské VŠ, nýbrž v Olomouci, a to až kolem sedmdesátky. To o něčem vypovídá, neb patřil do podobné váhové kategorie asi jako Purkyně či Heyrovský.
Ovšemže lidé typu Karla Bezoušky budou těžko stát o člověka, který by s nimi určitě basu nedržel. Ty tři studentky jistě prokázaly odvahu i vynalézavost. Ve světě by se nazývaly whistleblowerky, u. nás se razí rukolapný termín sojky, leč ještě nezdomácněl. Správná formulace by měla být, že ty tři studentky jsou prvé sojky v české vědě, které se nepodařilo znemožnit dřív, než stačily zazpívat na pravdivou notu. Ještě správnější formulace by ale byla, že nebýt oné důvěrné zprávy etické komise britské agentury MRC, věc by i tentokrát v Praze tiše vyšuměla do prázdna. Ovšem tristní skutečnost, že zpráva MRC před více než deseti lety v Praze prostě zmizela do trezoru, bude mít určitě za následek oslabení důvěryhodnosti všech českých výzkumníků, včetně nakonec třeba i mne. Bude to vůči většině z nás sice zcela nespravedlivý fallout, ale věda a spolupráce ve vědě staví na důvěře.
Před pěti lety mi vyšel v LN článek, kde jsem popsal i jednání vědeckých hoštaplerů, kteří - i když jsou na nereprodukovatelná data upozorněni, a to dokonce ještě před odesláním práce - nehnou prstem a chyby bohorovně nechají tiskem vyjít. Vzdor mým početným upozorněním by ty chyby v onom renomovaném časopise nejspíš tiše přežívaly podnes, neb tehdejší pravidla neumožňovala, aby opravu otiskl někdo jiný než původní autoři. Později pak byla formulace amerických etických pravidel pro publikování skutečně změněna tak, že oprava chyb může být publikována i osobou, která je odhalila. Tento zajímavý Czech-made příspěvek k vědecké etice v celosvětovém měřítku jsem prvně zveřejnil v dosti případném mezinárodním médiu - časopise pro nereprodukovatelná výsledky (Journal of Irreprodu- cible Results - JIR) a kratší zprávu též v Nature. Ten můj článek z LN 12.1.2008 nijak nezastaral – spíš o něco předešel dobu.
Zdeněk Slanina, LN, 9.1.2014
* * *
Autor je řádným univerzitním profesorem. Jeho hlavním oborem je fullerenová věda a nanotechnologie, ale na seznamu jeho kurzů na graduační škole figuruje i vědecká etika.
Read more...