Máme parlament, máme Ústavu, máme soudy, máme svobodné volby... a máme velikou šanci stát se kašparem celé Evropy...
Vládnou nám, a řídí naše životy v podstatě kurvy, zloději, korupčníci, defraudanti a podvodníci. Máme horu Blaník, která je prázdná, protože jsme její osazenstvo prodali za výhodou cenu dílem do šrotu, dílem do polských jatek. My, kteří jsme kdysi stavěli cukrovary doslova po celém světě, máme dnes cukr, který není z naší řepy, cukr, kterého si musíte dát do kafe dvakrát tolik co dříve, abyste neměli pocit, že pijete asfalt. Máme bulharské, slovenské, ukrajinské doktory, protože ti naši jsou v Německu, Anglii, a vůbec někde, kde si jich umí více vážit. Máme skvělé herce, kteří hrají v neskutečných sračkových seriálech, kde ze sebe dělají ještě větší blbce, než musí dělat kdejaký šašek v cirkuse. Máme jablka za sedmdesát korun, a banány za dvacet devět. Máme několika desetitisícové platy, za které si koupíme každý rok méně. Máme na rozhazování ve státním sektoru, a máme právo skládat se jeden každý za sebe na operace vážně nemocných dětí. Máme Ústavu, která se vykládá podle toho, kdo ji vykládá. Máme toho hodně, že ano, máme ale naději na normální budoucnost...?
Máme strany, které u nás vyhrají volby, ale nevládnou. Máme strany, které vůbec nebyly součástí voleb, přesto se stanou členy vlády. Máme holky, co si hrají chvíli na Mata Hary, chvíli na madame Pompadour, chvíli na strážkyně brány, a chvíli na ředitelky Zeměkoule. Holky, co mávají s tajnými službami i vládami jako s prvomájovými mávátky. Máme prezidenta – osvoboditele od strašáka komunismu, a morálního guru, co pustí na svobodu těžké kriminálníky, druhý prezident pustí kriminálníky s bílými límečky, co nakradli ještě více než ti první, třetí se málem zeblije nad korunovačními klenoty.
Máme (už zase...) policajty, co v uniformách, ale i bez označení, mlátí lidi na ulicích tomfami a teleskopickými obušky, máme sociální systém, co se dá skvěle dojit, stačí jen, když máte ten správný původ a správné informace. Máme úředníky v nejvyšším evropském rozhodovacím centru, co chodí do práce jen si „odpíchnout", aby dostali za den pomalu víc, než jiný za měsíc. Máme pole, na kterých místo brambor pěstujeme solární panely, máme chlévy, ve kterých můžeme chovat tak leda mouchy, protože dobytek jsme dílem vymlátili, dílem poslali do sněmovny.
Máme (sorry, měli jsme, ale on se pan Kalousek jistě zase na nějaký ten ministerský cecek přisaje...) ministra financí, aniž by měl tento ekonomické vzdělání, který vystřídal za dvacet let několik politických stran a tolik funkcí, kolik nemá doma běžný člověk ani ponožek...
Máme dálnice, po kterých se musí jezdit hodně s citem, pokud nemáme každý rok na nové auto. Máme tisíce tlučhubů a Pandrholů, kteří denně ovládají naše životy. Máme takový daňový systém, ve kterém nám stát jedno hovno daňově rozkrájí na deset kousků, protože halíře dělají talíře.
Měli jsme Cikány, se kterými se kdysi dalo žít. Nyní máme Romy, kteří jsou nám čím dál dražší, a kteří nám dokonce chtějí beztrestně (?!) zprasit jeden ze symbolů naší státnosti - naši vlajku.
Vládnou nám, a řídí naše životy v podstatě kurvy, zloději, korupčníci, defraudanti a podvodníci. Máme právo mlčet, povinnost makat a platit za kdejakou "vizi", levárnu a každý tunel v okruhu sta světelných let.
Máme horu Blaník, která je prázdná, protože jsme její osazenstvo prodali za výhodou cenu dílem do šrotu, dílem do polských jatek.
My, kteří jsme kdysi stavěli cukrovary doslova po celém světě, máme dnes cukr, který není z naší řepy, cukr, kterého si musíte dát do kafe dvakrát tolik co dříve, abyste neměli pocit, že pijete asfalt.
Máme bulharské, slovenské, ukrajinské doktory, protože ti naši jsou v Německu, Anglii, a vůbec někde, kde si jich umí více vážit. Máme skvělé herce, kteří hrají v neskutečných sračkových seriálech, kde ze sebe dělají ještě větší blbce, než musí dělat kdejaký šašek v cirkuse.
Máme jablka za sedmdesát korun, a banány za dvacet devět. Máme několika desetitisícové platy, za které si koupíme každý rok méně. Máme na rozhazování ve státním sektoru, a máme právo skládat se jeden každý za sebe na operace vážně nemocných dětí. Máme Ústavu, která se vykládá podle toho, kdo ji vykládá.
Máme toho hodně, že ano, máme ale naději na normální budoucnost...?
http://vladimirkroupa.blog.idnes.cz/c/352376/My-jsme-ale-divna-zeme-a-co-toho-mame.html
Read more...