Vlastenectví se koná, vlastenčení se mluví. Nevyvolávám-li o sobě, že jsem vlastenec, nekřičím o tom druhém, že je zrádcem vlasti.“
TGM
***
Očekával jsem, že ČT před MS v hokeji promítne skvělý dokument KONEC MISTRŮ SVĚTA, na památku našich hokejistů, likvidovaných komunisty v 50tých letech. NIC! Ani slibované reprízy děsivého dokumentu, pořízeného za peníze daňových poplatníků v rámci hesla: „Zaplaťte, ale podívat se smíte jen jednou!“. Vzpomeňme na slavného brankáře Božu Modrého, duchovního lídra národního týmu, kterému se komunisté pomstili nejvíce. Proč jsme asi dosud nenatočili hraný film o této tragédii jako hokejový národ?!
Skvěle to vystihl Ondřej Neff: „Úspěch našich mě těší, ale povykovat „kdo neskáče, není Čech“ nemůžu“. Stejně tak Jan Kovanic: „Tak jsme vyhráli! Kdyby český současný skvělý a domácím publikem bičovaný hokejový tým vypadl už ve čtvrtfinále, tak bychom neprohráli „my“, ale ti naši flákači. Ale vyhráli jsme, a to pod heslem, jež zdobilo šatnu našich zlatých hochů: „Jedna země, jedno srdce“. Co nenávidím je nenávistné fandění, ke kterému má heslo „Kdo neskáče, není Čech“ nakročeno. PS: A teď jdu sundat tu českou (československou) vlajku, která mi vlaje z bytu už od státního svátku 1. května - jako u jediného obyvatele našeho rondelu i širokého okolí... (na mém domě - bývalém - vlála také, stejně jako při každém významném státním svátku).
Zemi bez skutečných elit nutně ovládne plebejství, před kterým varovali už KHB, Palacký, TGM a další. Myslíte si, že by Karel IV. či TGM zavítali do kabiny bezprostředně po konci finále a narušili zasloužené slavení hráčů, vedení a všech pomocníků?! Bylo to selhání nejvyššího představitele naší země. Podlehl citu a emocím jako hokejisté. Ti na „nestandardní“ chování mají plné právo - v soukromí šatny, plni emocí, tedy i polít prezidenta pivem a jak se i stalo. Na veřejnosti by měli také reprezentovat. Bohužel jim chyběla pauza po slavení, podobně jako hrdinům z Nagana, když je Ruzyň přivítala, pravda jiná, než ta, kde skončili jejich předchůdci. President má být vzorem na veřejnosti vždy - ve všech ohledech. Je presidentem 24 hodin denně. Pokud má potřebu uspokojit své soukromé zájmy, má tak činit mimo veřejnosti a zájmu médií a už vůbec ne v zahraničí.
Ocenil jsem výrok reportéra Roberta Záruby při nechtěné „návštěvě“ našeho hokejisty na střídačce Švýcarů: „Výborný výskok a dobrej přechod přes hranici“:-) Jinak v komentování sportovních přenosů mají naši komentátoři ve srovnání se zahraničím co dohánět. Jakub Voráček byl oživením a připomněl svoji přirozenou spontánností, kultivovaností, postřehy, vtipem a nadšením nepřekonatelného Josefa Laufera – ani ženy moderátorky ho nemohou nahradit, prostě nemají na to (jejich rozhovory s hráči byly někdy až trapné). Alespoň nepřirozeně až „zvířecky“ neřvou při gólu, jako někteří moderátoři, jakoby se zbavovali nahromaděné únavy či frustrací… Škoda, že už se vytratilo fandění DO TOHO - ve všech jeho úžasných a hráče motivujících variantách, tempu a kadencích…
Opět zavládne ticho na ulicích, v duších a vlastenčení se uloží ke spánku. Kdy se probudí? Jenom při sportovním úspěchu druhých je poněkud málo. Nezřízené slavení je jen kompenzací na nespokojenost s vlastním životem. Ten si musí každý zajistit z velké části sám. Žít z podpory a na dluh budoucích není postoj svobodného člověka a skutečného vlastence.
Ocenil jsem, když švédští fanoušci českým gratulovali. Kolik českých by toho bylo schopno, kdybychom prohráli?
Jinak mne potěšilo, že jsem měl před finále stejný tip jako Jaromír Jágr – vítězný gól dá Pasterňák:-)
JŠ
***
Jan A. Palouš: Mušketýři s hokejkou - Fascinující příběh našich prvních hokejistů
Read more...