Kouzlo knihy je v pohledu zblízka a ze zákulisí politického divadla. Mnozí si pamatujeme, že třeba takový Gorbačov nahradil Nejvyšší sovět jakýmsi druhem parlamentu, který redukoval moc komunistické strany, ale přečíst si, jak to udělal, je rozhodně zábavné. Roxburgh líčí, že na stranické konferenci v roce 1988 vystupovali nejhlasitěji odpůrci jakýchkoli reforem.
Jenže zrovna když si 5000 aparátčíků myslelo, že je konec dlouhého jednání a oni mohou konečně zamířit do speciálních moskevských obchodů určených právě pro ně, vytasil se Gorbačov s malým papírkem a přečetl, že volby do nového parlamentu se budou konat na jaře. Ihned poté, aniž by poskytl soudruhům vteřinu na rozmyšlenou, dal o návrhu hlasovat. A všichni přítomní, zvyklí zvedat na povel ruce, je zvedli, aniž jim došlo, co to bude znamenat pro jejich teplá místečka.
P.S.
Vladimír Putin je neschopen citu, empatie. Klasický sociopat, který je schopen moci podřídit vše. V nevyspělé společnosti to mají sociopaté snadné. Bohužel jich je také dost i na Západě. Putin vytváří zkázu silou své osobnosti a osobní moci, ti na Západě spojenými silami. Otázkou je, na kolik se sociopat rodí a na kolik je tvořen a stvořen svým okolím? Pokud začnou ovládat svět a nenastoupí „zdravý rozum“, nastoupí příroda. Ta dá vždy najevo, kdo je na zemi skutečným Pánem. JŠ
Read more...