Je to snad už 7 let, co naposledy zamrzl žebrácký rybník. Nechtěl jsem porušit tradici a vyrazil jsem 17. ledna.
Obouvání mi trvalo déle, stejně jako „obnovení“ bruslařské techniky, ale dobrý:-) Tři děti jsem naučil základům bruslení, kdy mne nebruslící maminky žádali o radu - jedné jsem věnoval i tenisák k radosti psíka:-) Poté jsem hrál s dvěma kluky hokej a vzpomínal na plný rybník, když jsem byl v jejich věku. Ptám se jich: „Kde máte kamarády?“ „Bojí se, že se utopí“, odpověděli. Nezdálo se mi, že to myslí jako vtip. Obdivoval jsem i hořovické hasiče, kteří trénovali záchranu topících se, takže jsme byli docela klidní:-)
Měl jsem jen jeden pád z najetí na odpadlou pásku z hokejky (pády také patří k tradici, byť v mém věku už zrovna nemusí). Odnesla to pouze mokrá zadnice, se kterou jsem se „posadil“ do už měknoucího ledu“, kdy i lehce občas zamrholilo.
Ten pocit po dopadu nikomu nepřeji (prý to byla rána, řekli mi kluci). Pomalu jsem se zvedal a s napětím očekával, co na to mé tělo? Dobrý, ale už jsem raději nehrál a nepokoušel osud. Bral jsem to jako včasné varování. Jeden pád v mém věku, a vše může být jinak. Druhé varování přišlo v noci, kdy mne začalo bolet pravé zápěstí (jím jsem zřejmě ztlumil nejvíce pád). Mast nepomohla, zato dvojité zaledování zabralo. Ráno už byla bolest pryč. Příště si vezmu chrániče na zápěstí a budu opatrnější, abych moc nedráždil Pána Boha - i on měl určitě radost:-) JŠ
Read more...