„Mnohokrát jsem se setkal s lidmi, kteří byli naší církví nadšení, ale když zjistili, že se po nich žádá vnitřní kázeň, šli hledat jinam.“
***
Ukázky z rozhovoru s Pražským arcibiskupem Janem Graubnerem (LN 21.9.2022)
Lidovky.cz: Podle vašich dřívějších vyjádření je v největší krizi rodina. V čem tuto krizi spatřujete a vede z ní cesta ven? Jak rehabilitovat v současné společnosti rodinu?
Jeden z důvodů rodinných krizí je naše přílišné soustředění na sebe. Láska k sobě však není nic špatného, pokud ji máme jako míru lásky k druhému. Kristus říká, že druhé máme milovat stejně jako sebe. Kdybychom hledali dobro druhých stejně jako svoje, naše vztahy by byly daleko lepší. Když se na to zapomíná, pak je soužití těžké a mnohé rodiny se rozpadají. Nejhorší je poškození další generace, které chybí jistota a teplo domova i dobrý příklad. Na přibývající problémy dětí reagujeme navyšováním počtu speciálních pedagogů a psychologů, zvyšujeme počty kroužků a nevidíme, že děti potřebují především milující rodiče a jejich čas. Mnozí rodiče se rozvádějí proto, že nedovedou zvládnout těžkosti manželských vztahů. Nebo proto, že myslí na své právo na nové štěstí a neuvědomují si, jak jsou krutí ke svým dětem, když nerespektují jejich přirozené právo na věrnou lásku otce i matky. Nikoho nesoudím, ale řešení vidím v podpoře rodiny jak v oblasti kulturní, včetně pozitivního obrazu přirozené rodiny v kultuře a sdělovacích prostředcích, tak ekonomické. Církev jim nabízí duchovní doprovázení.
Lidovky.cz: Nechybí církev v současném veřejném prostoru?
Chybí. Ale církev, to nejsou jen bohoslužby a duchovní představitelé. I laici by měli více vystupovat veřejně jako věřící. Nezáleží to ale jen na nás. Někdy je těžké se do prostoru sdělovacích prostředků dostat. Zároveň musím ukázat na mnohé věřící, kteří jsou pro společnost velkým přínosem, i když o své víře nehovoří.
Lidovky.cz: Katolickou církev již dlouhou dobu trápí nedostatek kněží, dokonce i příliv duchovních z Polska není tak častý. Jak chcete zatraktivnit kněžské povolání?
V naší společnosti nechybí jen kněží, ale i lékaři, kuchaři a mohli bychom ukázat na mnohé profese. Ukazuje se, že jsme mnohým nedopřáli se nenarodit. Kardinál Špidlík říkával, že kněžských povolání je vzhledem k počtu narozených pořád stejně. Jen je rozdíl, jestli je v rodině jedno dítě, nebo deset. Situace ve většině postkomunistických zemí je podobná jako u nás. Kde roste blahobyt a lidé jsou zahledění na sebe, ubývá ochoty k oběti. V současné době nemůžeme očekávat kněze ani z Polska. Myslím, že v první řadě nejde o atraktivnost kněžství, o níž mluvíte. Za důležitější považuji ochotu a schopnost ke službě. Základním problémem je zdravá víra, správný vztah k Bohu. Současná epidemie sebestřednosti zasáhla i mnohé křesťany, kteří si zvykli vidět Boha jako dobrého pomocníka a služebníka svého štěstí. Místo, aby se ptali, co on od nás žádá, snaží se Bohu vnucovat své představy. Někteří ho dokonce ze svých služeb propustí, když mají dojem, že jim dobře neslouží, a přestanou se o něj zajímat. Jako náš hlavní úkol proto vidím pravdivý život z víry a výchovu k službě.
Lidovky.cz: V souvislosti s úbytkem kněží se čím dál více otevírá otázka celibátu. Jak vysvětlujete kněžím smysl celibátu v dnešním světě?
Má-li se někdo rozhodnout pro celoživotní službu Bohu, musí nejprve Boha objevit a být jím uchvácen, fascinován. Jen úžas v něm probudí touhu naslouchat mu, odpovídat mu, přijímat jeho dary s vděčností a na Boží sebedarování odpovědět darováním sebe. Skutečné naslouchání plné touhy přijímá jeho slovo, nechá ho vtělovat do svých postojů a skutků. Tak přijímá samotného Boha, který se mu daruje skrze své slovo. Bůh ho naplňuje, a tím se prohlubuje vzájemný vztah. Je běžné, že v životě přijdou krize, které otevírají dveře do nových prostor vztahu. Má-li však člověk udělat další krok, musí odpovědět na Boží dar vlastním darováním. Sv. Pavel píše Římanům: pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. To nepíše kněžím, ale všem pokřtěným. Musíme se naučit, aby náš vztah s Bohem přerůstal v duchovní bohoslužbu. Pak můžeme předpokládat připravenost mladých mužů přijmout povolání ke kněžské službě. Základem celibátu není zřeknutí se sexu, ale celistvé darování se Bohu. To tělesné je jen důsledek.
Lidovky.cz: Papež František loni schválil změnu kanonického práva a ženy mohou oficiálně sloužit u oltáře jako ministrantky. Nadále jim ale zůstává zapovězený kněžský stav a jáhenství. Jak vysvětlit dnešní ženě, že na tato povolání nemůže pomýšlet?
Papež udělal z některých služeb kleriků služby laiků. Mám radost z toho, že se z výjimek stává pravidlo a přibývá mužů i žen, kteří slouží místnímu společenství církve, například návštěvou nemocných a přinášením svatého přijímání. Kněžství není kariéra, jak si mnozí představují, ale služba, kterou si člověk nevolí, ale dostává povolání od Boha. Ten je svobodný v tom, koho povolá. Já nemohu za to, že Ježíš povolal za apoštoly jen muže. Ani nemám právo na tom nic měnit. Přijmout dané věci považuji za projev pokory. Ale připomeňme, že ve křtu jsme všichni dostali účast na Kristově královském kněžství a z moci křtu jsme všichni povoláni nejen oslavovat Boha, ale i budovat církev. Tak buduje církev třeba rodina, která rodí děti a křtem je odevzdává Kristu, aby se staly Božími dětmi.
Lidovky.cz: Jak nahlížíte na sloužení tridentské mše v České republice – povolujete kněžím, aby tuto tradiční latinskou mši sloužili, nebo jste proti této iniciativě?
Zájem o účast na tridentské formě mše svaté je stále živý, i když jde jen o jednotlivce nebo malá společenství. Máme určených několik kostelů, kde se nadále slouží Tridentská mše svatá. To není směr, kterým jde dnešní církev, ale katolicita znamená, že nikoho nechceme vylučovat, a do společenství církve patří široká škála názorů, postojů a tradic.
Lidovky.cz: V souvislosti s vaším jmenováním arcibiskupem pražským se vynořily i spekulace, že byste mohl být příštím českým kardinálem, tedy i tím, kdo by mohl volit příštího papeže. Co od hlavy katolické církve v budoucnu očekáváte? Co je pro vás zásadní a který směr katolické církve je vám nejbližší?
Ano, slyšel jsem to, ale hodně jsem se smál. Praha kardinála stále má. Kdo si všímá reality, vidí, že papež František vybírá kardinály především z míst vzdálených, z míst, kde je církev malým společenstvím, nebo kde církev prochází těžkou zkouškou. Evropské metropole si budou muset zvyknout na to, že budou bez kardinálů. Ptáte-li se na směr, pak říkám, že nemám rád extrémy. Každá silnice musí mít krajnice, ale je důležité, aby široký byl pruh, po kterém se jezdí, ne krajnice.
***
Praha Galerie GAMBIT: Výstava Mučedníků – mezinárodní výstava 23. 9.–7. 10. 2022
JŠ
Read more...