Potkal jsem náhodně jednu známou. Vyprávěla mi tento příběh.
Její maminka žila na Šumavě. Když se maminka narodila, porodní bába přijela drezínou z Německa, jak bylo tehdy běžné. Později si vzala sedláka ze středních Čech, jejíž dcerka mi vyprávěla tento příběh.
Její tatínek byl sedlák a byli mu po válce na práci přiděleni dva Němci. Po nějakém čase se mohli vrátit domů. Jednoho dne, už za komunistického řežimu, když ještě nebyla dálnice z Rozvadova do Prahy, zastavil v obci německý autobus s turisty. Byl to zájezd německých hasičů do Prahy. Jeden z nich přinutil šoféra v jedné obci zastavit. Byl to jeden z oněch dvou Němců. Šel se podívat na dům, kde po válce žil a kde pracoval. Blížil se k domu, když se dveře čirou náhodou otevřely. Sedláková žena užasle vykřikla: „Sepp!“ V očích obou se objevily slzy. Slušní a poctví lidé si vždy rozumnějí.
Jan Šinágl, 10.10.2021
P.S.
Sepp je německy Pepík, švýcarsky Seppi
Read more...