Zatímco Němce po válce Edvard Beneš odsunul z Československa bez haléře na západ a Maďary chtěl stejně tak bez haléře odsunout na jih, Rusíny rovnou odsunul se vším majetkem i celou jejich zemí na východ.
O své předvánoční státnické návštěvě Moskvy v roce 1944 referoval exilový prezident Edvard Beneš nadšeně v londýnském vysílání. „Byl jsem zde přijat tak přátelsky, tak vřele a skutečně tak bratrsky, nejen od kruhů vedoucích, nýbrž také všude, kde jsem přišel do styku s lidem a s armádou, že to může být pro vás všechny tím nejlepším zajištěním, radostí a uspokojením. Je to opravdu symbolické: bratrské přijetí všeho lidu československého vším lidem Sovětského svazu. Pro mne je to jeden z nejkrásnějších okamžiků mé politické činnosti a mého politického života,“ referoval jako u vytržení Beneš.
A pohovořil též o poválečném zavedení systému plánování, o dosud zanedbávané hospodářské spolupráci se Sovětským svazem, o budování nových silničních, lodních i leteckých spojů i o omezení politických stran v poválečném Československu: přál bych si tři, řekl Beneš. Zároveň vyjádřil přesvědčení o respektu Sovětského svazu k nezávislosti Československa a své upřímné přání, aby Československo bylo silné, konsolidované a pokud možno i národnostně homogenní.
Za šest měsíců nato, v pátek 29. června 1945 a opět v Moskvě, přišlo Moskvou respektované nezávislé Československo kvůli národnostní homogenitě o dvanáct tisíc kilometrů čtverečních svého východního území a půl milionu československých občanů. Zdeněk Fierlinger a Vlado Clementis za Československo a Vjačeslav Michajlovič Molotov za Sovětský svaz uzavřeli Smlouvu o Zakarpatské Ukrajině, kterou 12. ledna 1946 v Praze vlastnoručně zpečetili Edvard Beneš a Jan Masaryk, aby ji 30. ledna 1946 podepsanou předali druhé straně. …
Read more...