Slovensko je, bohužel, stále, aspoň pokud se práva týče, velice zaostalou východoevropskou zemí, které je lépe se zdaleka vyhnout. Ovšem to, jak je schopen praktikující právník ignorovat flagrantní násilí na dítěti a podporovat policii v tom, jak se všemožně snaží zamést trestní oznámení pod koberec, to námi tedy vážně otřáslo.
Měl-li kdo z vážených čtenářů vysoké mínění o slovenském právu a právnících a skutečný tristní stav těchto nenaznal ani z čerstvého rozsudku v případu Kočner, budiž mu stručně připomenuta kausa nezletilé, nyní jedenáctileté Dorotky, která utekla od matky, jež ji spolu s druhem denně bila, ze Slovenska do Prahy k otci. Ještě v den útěku, tedy 26. dubna 2020, za ni podal otec trestní oznámení slovenské policii, sboru slynoucímu naprostou neschopností, zato však příkladnou zkorumpovaností. Co se v řečené, právní stát nepřipomínající ani náznakem, zaostalé zemi dělo dál, předčilo ovšem i naše nejhorší očekávání.
Zhruba první měsíc policie v Trenčíně nečinila vůbec nic, podání se prý někde ztratilo a hledají ho. Když bylo jasné, že oznamovatel to tak nenechá, začalo formální vyšetřování, a poškozené byl ustanoven opatrovník, jistý Jozef Herbulák, advokát (či spíše, jak uvidíme, parodie na něj) se sídlem v Trenčíně. Že by opatrovník měl hájit zájmy opatrovance, je ovšem i na Slovensku pouze law in books. Ustanovený výtečník nejenže se ani neobtěžoval, aby se s poškozenou – mimochodem, dodnes policií nevyslechnutou – setkal anebo jí třeba jen zatelefonoval (přestože měl její adresu a telefon otce přímo v trestním oznámení ve spisu), ale když se na něj otec poškozené po více než čtyřech měsících od útěku obrátil se žádostí o informace, bylo mu stroze sděleno, že mu advokát o průběhu vyšetřování ani o tom, jak Dorotku zastupuje, nic nesdělí. Co slovenská policie činí, dobře činí, a nikomu do její zjevné indolence nic není – a nejméně ze všech pak jemu jako otci poškozené.
To arci notně rozzlobilo i mne a J. Herbulákovi jsem osobně zatelefonoval, snaže se mu vysvětlit, že když už žádné informace nechce poskytnout otci, měl by je dát aspoň samotné poškozené, arci se zlou jsem se potázal: nezletilá prý není v jedenácti letech dostatečně rozumově vyspělá, aby nějaké listiny obdržela, a hlavně, hrozí, že by je dala k disposici otci! Takže nic, nada, trhněte si paragrafem, sprostí Čehúni! My si do slovenských poměrů, které nám takto plně vyhovují, od nikoho mluvit nenecháme.
Povedenému opatrovníku nezletilé Jozefu Herbulákovi tak nemůžeme poděkovat za vše, co pro nezletilé týrané dítě učinil, jinak než udělením tradiční prestižní ceny tohoto blogu Osel měsíce, spojené s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafu. Blahopřejeme jemu i Slovenské republice, věříce, že si jej tam ponechají a nenechají jej uplatňovat tyto představy o advokacii a o vládě práva i u nás.
Ovšemže, stále zbývá naděje, že se věcí začne zabývat soud, který Herbuláka ustanovil, anebo že jeho nečinnost prošetří Slovenská advokátska komora, kterým budou podány příslušné podněty, avšak reálně úspěch neočekáváme. Slovensko je, bohužel, stále, aspoň pokud se práva týče, velice zaostalou východoevropskou zemí, které je lépe se zdaleka vyhnout. Ovšem to, jak je schopen praktikující právník ignorovat flagrantní násilí na dítěti a podporovat policii v tom, jak se všemožně snaží zamést trestní oznámení pod koberec, to námi tedy vážně otřáslo.
Read more...