Až se Tě vlast zeptá…
Zima se léta ptá, a jaro ptá se zimy,
den noci zeptá se – hvězdami růžovými má obsypaný vlas,
když den je na počátku a hvězdy, jež jdou spát,
střásají rosu z plátků.
Matka se děcka ptá, dítě k ní běží kvapem,
když kapky zašumí, zvoníce pod okapem,
dítě se duhy ptá, jež po dešti se vzklene,
střevíčky na boso, má vodou rozmáčené.
Léto jen vzpomínkou a zima tichem sněhu,
noc hvězdou odpoví dni z včerejšího břehu,
a v pláči dítě štká, mamince v jejím klíně,
ni duha nemlčí, když mlčí po krajině.
Až se zeptá vlast, jak ptá se léta zima,
co ty jí odpovíš z očima zamženýma?
Nemusíš říkat nic, než děcko uplakané.
jen smrt nás rozdělí a ani ta ne!
Jaroslav Seifert
Read more...