Myšlenky moudrých
- Podrobnosti
- Kategorie: Myšlenky moudrých
… Momentálně je však pozoruhodná skutečnost, že politikům se již natolik podařilo pokazit veřejné mínění, že např. jejich mlžení, lhaní a (s)prostomluva jsou už veřejností považovány za zcela normáln … Převážné většině našich politiků ovšem zhloupnutí nehrozí, neboť mnozí z nich vstupovali do politiky již jako hloupí anebo úplně zhloupli až v průběhu své politické kariéry…. Největším neštěstím pro jakýkoliv národ je situace, kdy vůdčí politici (v poslední době zejména prezidenti, protože u monarchů takové situace zpravidla nehrozí) nedokáží včas vyhodnotit záporný emoční přetlak obyvatelstva (nespokojenost, zlobu a nenávist) a úporně setrvávají ve svých funkcích …
* * *
Také politici jsou jenom lidé se všemi chybami a nectnostmi, které se však v politice zákonitě rozvíjejí až k odpornosti a nesnesitelnosti. Výhodné a výnosné společenské postavení politiků je totiž vyváženo objektivně nepříznivým až nebezpečným prostředím pro zachování zdravého rozumu, dobré pověsti, cti a dodržování mravních hodnot. Pokud bychom měli politiku personifikovat, pak pro mravně nepevné lidi je pravým Mefistofelem, který je úlisnou řečí svádí k chamtivosti, hrabivosti, rozmařilosti, sebestřednosti, lhaní a intrikaření, aby je pak za jejich mravní prohřešky „stáhl do pekla“.
„Těžké je bojovat se žádostivostí, neboť co si přeje, kupuje si za duši.“
(Hérakleitos z Efesu – asi 544-484 př.n.l.)
- Podrobnosti
- Kategorie: Myšlenky moudrých
… Ostatně bez lhaní by se mnozí novináři, reportéři, redaktoři, komentátoři i politici ani neuživili.
Teoreticky by politici, novináři, reportéři, redaktoři a nejrůznější komentátoři měli být na „jedné lodi“ a „pádlovat“ stejným směrem. Mravní politici by totiž beze zbytku poctivě a nezištně sloužili veřejnosti (čímž by předem vyloučili svoji kritiku), a všichni novináři, reportéři, redaktoři i komentátoři by o jejich obecně prospěšné činnosti pravdivě informovali veřejnost. Že tomu tak není je dílem nedokonalosti lidských povah, které se negativním způsobem projevují v jakékoliv lidské profesi. Pouze v totalitních režimech všechny hromadné sdělovací prostředky pokorně slouží vládnoucí moci a velkými slovy informují veřejnost o jejích obrovských úspěších. V tomto směru nelze než nevzpomenout na přednášku známého reportéra Jana Petránka o SSSR, která se konala v r.1968 na Právnické fakultě v Praze. Tehdy pronesl památnou větu, že kdyby ze sovětského tisku vymizela slova „balšój“, „ogrómnyj“ a „magúčij“, vůbec by nemohly vyjít noviny (dnes to platí zejména o Severní Koreji a Číně).
- Podrobnosti
- Kategorie: Myšlenky moudrých
„…nemohou být smíšeni talentovaní a netalentovaní lidé, pravda a lež nemohou být spleteny. Když se talentovaní a netalentovaní lidé nesměšují, vynikající a talentované osobnosti dostanou možnost prosadit se, když se pravda nesplétá se lží, ve státě panuje pořádek.“ (Sün-c´)
Nikdo není rozeným dobrým politikem, i když jsou tací, kteří si to nemyslí a věří ve svoji „vyvolenost“. Člověk se rodí pouze s pozitivními anebo negativními fyzickými a duševními předpoklady. Záleží na tom, v jakém prostředí žije, zda a jak své předpoklady rozvine a zda, jak a v jakém společenském prostředí je využije. V politice pak velice záleží na tom, co všechno lidé politikům dovolí a co jsou od nich ochotni strpět. Pokud jim tolerují více, než je v tradiční demokracii přiměřené, nemohou se pak divit jejich nekontrolovatelnému „rozletu“, kličkování v zákonech ani právním nebo mravním výstřelkům.
- Podrobnosti
- Kategorie: Myšlenky moudrých
V jakýchkoliv přímých anebo veřejných volbách totiž platí již jednou citovaná základní psychologická zásada: „Mezi drzými zvítězí silnější, mezi silnými drzejší“. Je snadno seznatelnou skutečností, že převážná většina „demokratických“ politiků vůbec vládnout neumí a v poslaneckých anebo senátorských lavicích pouze „sbírá rozumy“, které pak vydává za rozumy své.
* * *
Téma veřejné volby anebo přímé demokracie se v posledních létech stalo oblíbeným politickým heslem některých politiků, kteří buď vůbec nevědí, o čem vlastně hovoří, anebo evidentně považují občany za lehce manipulovatelné hlupáky, kteří uvěří všem jejich polopravdám, lžím a slibům, mezi kterými vlastně není žádný rozdíl.
- Podrobnosti
- Kategorie: Myšlenky moudrých
Dvě ulice, jen kousek od sebe, dělí je ale neuvěřitelných 30 stupňů Celsia!
Stromy nestačí mít pouze v lese, je potřeba mít stromy v krajině. - Nejdůležitější složkou krajiny je vegetace. Civilizace, které o vegetaci přišly, dříve nebo později vyhynuly.
Snažit se zadržet vodu v krajině je sice žádoucí, ale samo o sobě to proti suchu nepomůže. V Interview ČT24 to řekl Petr Horáček z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd, podle kterého je klíčová role vegetace, především stromů. Ke zvýšení srážek je totiž nutný vyšší výpar, přičemž hodně vody dokážou vypařit právě ony. V Česku je sucho – ba přímo extrémní sucho. Občas sice nastane zlepšení, když více zaprší, ale deštivá období zatím nebyla tak dlouhá, aby dokázala situaci skutečně zvrátit. Zásadní změnu přitom vědci neočekávají. Podle Petra Horáčka nelze zlepšení očekávat i proto, jak vypadá česká krajina.
- Podrobnosti
- Kategorie: Myšlenky moudrých
Zásadový politik své životní postoje nepřizpůsobuje svému okolí a není jako korouhvička, která se točí po větru (nebo též „kam vítr, tam plášť“). Již samotné jeho jméno by mělo být symbolem pro určitý stabilní postoj, ať už by byl „konzervativně patricijský“ (např. ODS, TOP 09), „něco mezi“ (ANO), „populárně plebejský“ (Piráti, SPD, ČSSD, KSČM), náboženský (KDU-ČLS), „zelený“ (Strana zelených) anebo „kam vítr, tam plášť“ (takových stran a politiků je hned několik). Politická „čitelnost“ nových stran a občanských hnutí se teprve projeví a rozhodně na ni nelze usuzovat z jejich předvolebních hesel. U převážné většiny politiků bez rozdílu politického zaměření však dlouhodobě převažuje jediný zájem, kterým je vlastní prospěch, a současně vedle strachu z nemoci a neodvratné smrti i panický strach z politického pádu a návratu do běžného občanského života.
* * *
Politik by měl být zásadový a pevný ve svých životních postojích. Své postoje a názory by měl měnit pouze tehdy, pokud by se prokázalo, že byly mylné. Zmýlit se totiž může každý, protože schopnost správného vnímání a rozpoznávání pravé skutečnosti je závislá na celé řadě časově i místně proměnlivých subjektivních i objektivních faktorů.
- Podrobnosti
- Kategorie: Myšlenky moudrých
Existuje-li spravedlnost, existuje i stát. Zanikne-li spravedlnost, zanikne i stát. - Spravedlnost vůči sociálně slabým je spravedlnost nejopravdovější. - Spravedlnost má větší cenu než lidský život.- Nedokáží si dva urození posluhovat. A ani dva sluhové si nedokáží rozkázat.- „Čím je spravedlivé jednání nesnadnější, tím je krásnější, a smyslu pro spravedlnost se nesmíme vzdát v žádném životním postavení.“
Dobrý politik musí být příkladem občanské ukázněnosti. Proto musí respektovat spravedlnost i právní řád, pokud je ovšem rozumný a mravný. I kdyby však právní řád byl nerozumný a nemravný, žádný politik (tím méně zákonodárce!) jej nemůže okázale porušovat, vymýšlet si vlastní mimoprávní pravidla chování a dokonce navádět ostatní občany k jeho porušování. Má-li tedy za to, že změna právního řádu je nutná, musí se demokratickým způsobem pokusit o jeho změnu. Je-li náležitě připraven a vládne silou slov i argumentů, musí být případně schopen obrátit se i na Evropský soud pro lidská práva, a to i za cenu skandalizace vlastního zákonodárného sboru a Ústavního soudu.
- Podrobnosti
- Kategorie: Myšlenky moudrých
„Člověk, který je po dlouhou dobu svírán řetězem blbů, je v reálném nebezpečí, že se časem sám stane jeho článkem.“ - „Jednej tak, jako by maxima tvé vůle měla být všeobecným mravním zákonem!“
Politik je soustavně vystaven nebezpečí, že podlehne nepříznivému vlivu okolního prostředí. Tak jako se řemeslníci, stavební inženýři, lékaři, právníci apod. stálým opakováním určitých pracovních úkonů ve svém obvyklém pracovním prostředí zdokonalují ve svých vědomostech, zkušenostech i dovednostech, tak i politici se v prostředí poznamenaném stálým opakováním lží a vykonáváním nejrůznějších nemravností soustavně zdokonalují ve svých špatnostech, až se nakonec stanou tím, co před občany předvádějí a čím se v počátcích své slibné kariéry snad ani stát nechtěli.
- Podrobnosti
- Kategorie: Myšlenky moudrých
„Poučovat hloupé je nejen zbytečné, ale i nebezpečné.“ – „Statečnost je ctností bojující za spravedlnost.“ - „Postoj ušlechtilého člověka k světu je tento: nikdy si nevšímá, co ztratí a co získá, je-li to spravedlivé!“
Politik musí být uvážlivě odvážný, nikoli ztřeštěný anebo zbrklý. Odvaha k písemnému projevu, řeči i činům musí být vždy podložena zralou úvahou, vědomostmi a zkušenostmi, aby bylo (pokud možno) vyloučeno jakékoliv riziko vyplývající nejen z vyřčení nepříjemné pravdy, ale i z odvážného činu.
Má-li být politická odvaha skutečnou odvahou, musí být mravná a zásadová. Nelze totiž hovořit o politické odvaze, pokud je politik „odvážný“ pouze vůči svým politickým oponentům, neoblíbeným kritikům anebo zahraničním demokratickým politikům, kterým přirozená slušnost velí velkoryse přehlédnout jeho neomalené útoky, a přitom je podlézavý až zbabělý vůči představitelům totalitních mocností, kteří na jakoukoliv kritiku dokáží odpovědět hrozbami a sankcemi. O takovém obojetném politikovi lze spíše říci, že je vypočítavý, „křivý“, bezpáteřní a bezcharakterní.
- Podrobnosti
- Kategorie: Myšlenky moudrých
Historie se neopakuje, opakují se pouze lidské chyby!
… Primární lidská slušnost je pro každého populistu tím největším nepřítelem (žádný populista se totiž nedokáže chovat moudře, uvážlivě a slušně). Záleží tedy nejen na intelektuální a mravní úrovni tamního obyvatelstva (ostatně i našich občanů), ale i na tom, co jsou svými politikům ochotni tolerovat a co jim dovolí. Kořenem slova populismus je latinské slovo „populus“, což je překládáno jako „lid“ anebo „národ“. Populismus lze tedy definovat jako cíleně pěstovanou oblibu u lidu anebo jako „podbízivou líbivou politiku“. … Může ovšem dojít i k tomu, že na původním mravném politickém programu některých vizionářských politiků se začnou přiživovat politici vychytralí, vypočítaví a nemravní, kteří vidí příležitost ke svému zviditelnění a budoucímu prodloužení své politické kariéry. Pokud se jim pak podaří ve volbách zvítězit, skutečné původce tohoto vítězného programu odstraní a celý program postupně zpotvoří anebo přizpůsobí svým vlastním sobeckým potřebám. …
* * *
Patrně prvním historicky známým populistou byl římský konzul Publius Valerius, který se r.509 př.n.l. zasloužil o vyhnání římských králů z etruského rodu Tarquiniovců. Protože si však postavil dům na římském pahorku Velie, vzbudil závist svých spoluobčanů a byl pomlouván, že se chce povyšovat nad lidem a zmocnit se vlády. Na důkaz své oddanosti lidu proto zbořil svůj dům a postavil jej až na břehu Tiberu, aby všichni římští občané bydleli nad ním (Titus Livius – Dějiny římské od založení Města, Kniha II./7). Vděčným římským lidem mu proto tehdy jako prvnímu římskému politikovi bylo uděleno přízvisko Publicola, což je překládáno jako „přítel lidu“.
Read more...