„PRAVDA VYJDE NA POVRCH JAKO OLEJ NA VODU.“ Jan Antonín Baťa
Vy máte jistě podrobné zprávy o tom, jak cítí a soudí lid, pronesl dr. Beneš. „Většina má strach z té situace, která nás staví proti všem naším sousedům současně... Ale co byste zvlášť rád věděl, pane prezidente? To víte, mluví se hodně.“
„Tak například Polsko.“
„Chcete vědět upřímný názor, nebo jenom jakousi odpověď?", ptal jsem se.
„Ovšemže chci vědět spíše nepříjemné..."
„To, co jsem o polském poměru slyšel, je, že napětí s Polskem je vlastně jenom osobní záležitost vaše a jejich Becka. A že na to republika bude doplácet..."
„Nemůžeme ovšem nechat Becka řádit a dělat akty proti nám, aniž to pocítil", na to prezident.
„Vy jste se na to ptal, pane prezidente”, odvětil jsem. „A co Maďarsko?“
„Na Maďarsko mají lidé dopal. Považují za dosti přirozené, že se spojuje s Německem a dává jim to pocit svědění v zádech. Právě proto, že je to z druhé strany. A že tam nemáme dost spojů silničních a železničních, abychom to tam mohli dobře hájit."
„Tam se to může dobře hájit, to je názor našich vojáků. Chtěli by míti co nejvíce základen právě tam na Slovensku”, odvětil prezident, odmlčel se a čekal. Bylo vidět, že se nechce ptát na Německo a na to, co o něm lidé soudí. Začal jsem tedy já sám:
„Pokud jde o Německo, slyšel jsem výtky, že když jsme už připustili, aby bylo obsazeno Rakousko - Němci se tehdy modlili, abychom se s nimi neutkali, protože to tenkrát nemohli potřebovat - že jsme s nimi neuzavřeli pakt o neútočení. Rakousko bylo něco, za co se takový pakt dal koupit.”
„Je to také váš názor?“ ptal se prezident.
„Ano, ale slyšel jsem to dost všeobecně. Považuje se to však za opomenutí, které může býti osudným."
„Není to správné. Vycházíte z nesprávného předpokladu. Nemůžeme a nemohli jsme udělati žádného paktu o neútočení s Německem, protože bychom tím porušili smlouvy a vyvázali z povinnosti pomoci od ostatních spojeneckých národů, Francie, Anglie a snad i Ruska.“
„Ale jedni i druzí jsou příliš daleko, aby jejich pomoc v případě napadení mohla být účinná”, namítal jsem.
„Řekl jsem vám, že vycházíte ze špatného předpokladu, daného názorem, že jsme si svoji svobodu vydobyli. To je klam. Máme náš stát a naši svobodu jenom potud, pokud to bude vhod západním mocnostem, jejichž pomocí jsme ji dostali. Nevybojovali jsme si ji.“
„A co naše legie?”, ptal jsem se v ohromení. „Co ta nádherná sibiřská anabáze, které se celý svět obdivoval? A ty legie ve Francii, Itálii, Srbsku, Anglii? To všechno nebylo nic?“ Začal jsem se hádat.
„Neodcházejme od problémů. Máme svoji svobodu jenom pokud to vyhovuje západním mocnostem. V tu chvíli, jakmile to přestane být v jejich zájmu, abychom existovali, náš stát zmizí", řekl prezident pevně. To mě dopálilo:
„Jsme tedy psem u boudy..." Prezident jen pokrčil rameny, ale mnou to lomcovalo, zatímco on byl klidný a věcný.
Slabinger, napadlo mě.
„Je jediná věc v celé vaší prezidentské kariéře a tou je mobilizace z konce května letošního roku. Tehdy vás obdivoval celý národ, cítil, že má v čele vůdce“, řekl jsem naschvál v bláznivé touze zraniti jej za to, co mně řekl. „To je jediné gesto, kterému Němci rozumí.“
„Já si nejsem jist, že to bylo správné”, odtušil prezident klidně.
Žába, napadlo mě. Nemá krev v žilách, vždyť jinak by nemohl mně říci takovou věc. Byl jsem tím raněn, dotčen, uražen. Náš prezident to řekl... Potřeboval jsem dáti průchod svému vzteku, bláznivému, který mlátil v duši na všechny strany. Musím ho srazit, uhodit nějak, napadlo mě.
„To je to kafe”, řekl jsem najednou, jak to ve mně vřelo. „To v tom květnu jste jistě snědl pořádný kus roast beefu, že jste se odhodlal mobilizovat."
Obrátil se ke mně a zasmál se: „Nezlobte se přece, že vám říkám pravdu. Vždyť zlostí na tom nic nezměníte... My ve skutečnosti máme obranu celkem v pořádku a půjdeme tvrdě, když nastane chvíle a nebude vyhnutí. Hleďte, letadel první linie máme více nežli všichni sousedé dohromady. Dělostřelectvo naše je na výši. Naše breny se nyní vyrábí v Anglii, kam jsme jim prodali licenci. Ale bylo by nemoudré mysliti si o sobě více, nežli na co si stačíme.
Historie má svoji logiku. Bez zajištění pomoci spojenců nemůžeme se odvážiti války s Německem", vyprávěl klidně prezident.
„Ale oni sami říkají, že nejsou připraveni", namítl jsem a stručně mu vyložil, co mně řekli v Anglii.
„To je právě ta potíž. Proto musíme být klidní a vyčkávat co nejdéle bude možno. A bude to ještě mnoho těžkých chvill, které zažijeme", dodal.
Str. 75-78. Jeden z mnoha osobních rozhovorů Edvarda Beneše a Jana Antonína Bati, jak je sepsal podle archivních dokumentů spisovatel literatury faktu Miroslav Ivanov.
* * *
„Odsoudili jste mne za podivnou vinu. Podle zpráv mých obhájců rozsudek říká toto: J. A. Baťa se odsuzuje, že se veřejně neprohlásil stoupencem zahraniční vlády za války. Kdo z vás, vážení soudcové z povolání i z lidu, se za války veřejně prohlásil za stoupence zahraniční vlády? Ti z Vás, kdož jste žili ve vlasti, v protektorátě, máte za to, že to po Vás nikdo ani chtít nemohl. Můžete namítnout, že já jsem v protektorátě nežil… Avšak právě jako vy, měl jsem ve vlasti desítky příbuzných, tucty osobních přátel a na padesát tisíc spolubojovníků…“
Jan Antonín Baťa v dopise z Brazílie
* * *
„Věřte sobě a věřte práci. Jděte za prací bezohledně.“
* * *
„Pravda vyjde na povrch jako olej na vodu…“
(J. A. Baťa na smrtelné posteli v roce 1965, citát,
ve kterém se vrací k soudnímu sporu se svým synovcem Tomášem J. Baťou)
* * *
Beneš a jeho skupina vytvořili to, co lze nazvat falešnou realitou. Žijeme dnes v alternativní realitě, kterou vytvořil. Obecně pochopená historie není založena na pravdě nebo historických faktech, které jsou dnes známy. Historie je založena na sérii lží. Jak bychom reagovali na skutečnou činnost prezidenta Beneše v letech 1938-1947 o které se moc nemluví a většina národa ji nezná?
1. Vědomě odstoupil z funkce (1938)
2. Požádal Čechoslováky, aby se vzdali a nebránili zemi (1939)
3. Benešův plán v exilu k přesunu milionů Čechů proti jejich vůli ze země (1942)
4. Uzavřel dohodu s komunisty v Moskvě (1943)
5. Zorganizoval konfiskaci velkého majetku a zabránil návratu mnoha Čechů (1945)
6. Kriminalizoval celé třídy lidí včetně Maďarů, Němců a dalších (1946-1948)
Nabízí se úvaha, zda Beneš skutečně plánoval zánik první republiky, kdy využil války k dosažení změny politického režimu, který by jinak nebyl možný? Jeho mocichtivý charakter to vůbec nevylučuje. Karel Schwarzenberg: „Beneš byl válečný zločinec a měl být souzen Norimberským tribunálem.“ Tato věta zabránila jeho zvolení presidentem…
Jan Šinágl, 6.8.2018
* * *
K 53.výročí úmrtí Jana A. Bati, část II.: Lex Jan Antonín Baťa
K 53.výročí úmrtí Jana A. Bati, část III.: Lex Jan Antonín Baťa
K 53.výročí úmrtí Jana A. Bati, část IV.: Lex Jan Antonín Baťa
23.8.1965: K 53.výročí úmrtí Jana A. Bati, část V.: Lex Jan Antonín Baťa
* * *
Mašínové zůstávají černým svědomím české postkomunistické justice
Read more...