Kdo neskáče, není Čech? Zlaté české ručičky? Čtyři hosté z různých oborů hledali 12. listopadu v pražském Centru současného umění českou identitu. Našli ji? Diskusní setkání jste mohli sledovat živě na webu ČT24, záznam bude možné přehrát později v tomto článku.
Bohužel video na webu ČT ještě není. Jak už to bývá, na debatu panelistů s veřejností nezbylo moc času. Vystoupil jsem proto jen krátce, bodově, na konci debaty. Připomněl jsem největšího Čecha Karla IV., po otci francouzského Němce či německého Francouze Jana Lucemburského, po matce Elišce Přemyslovně, která už neměla mnoho české krve, dále že Petr Parléř, stavitel Katedrály sv. Víta se jmenoval Peter Parler, z 27 popravených českých pánů byla 2/3 německého původu, první Němci přišli na naše území už v osmém století, naučili nás práci, hudbě, řemeslům, z jejich řad pocházelo 9 nositelů Nobelovy ceny a další postřehy, související s českou povahou a identitou.
Ještě bych doplnil o neúctu a nerespektování zákonů a daných pravidel Čechy, která existovala už před nástupem komunistů a kdy totalita umožnila ještě zdokonalení tohoto nehezkého rysu naší povahy. Také bych připomněl, že nemáme rádi hrdiny, kdy filmy o nich musí točit jiné země, např. o Janu Palachovi Poláci, či stavět pomníky Britové – viz pomník letcům RAF na Klárově. Mimochodem o pomníku na Klárově se vedou velké debaty a spory, ale o skandálu s pomníkem interbrigadistů na vojenském hřbitově na Olšanech je vskutku hrobové ticho – jde o pomník i okupantů z roku 1968. Jen ruské, proputinovské spolky si u nás mohou dělat beztrestně co chtějí, či jiní Rusové stavět bez povolení své „dačy“, kde se jim zachce. Na ty si památkáři netroufnou, ale na slavné letce RAF si „hrdinně“ troufají.
Škoda, že jsem nemohl být mezi panelisty. Debatu skvěle moderovala Daniela Drtinová, která byla po 21 letech vyhozena z ČT a kdy můžeme sledovat tu propast, jakou za sebou zanechala, včetně stejně odpudivě vyhozené Pavlíny Kvapilové. Doplnil bych téma české identity, povahy a sklonů o ještě mnoho dalších pohledů a postřehů, které nezazněly a zaznít měly. Není to jen o tom co se děje a kdo co dělá, ale proč většina jen přihlíží a nedělá nic.
Právo na existenci si musí každý národ vybojovat a uhájit. Pokud sám ty nejlepší likviduje, může za několik generací přestat jako národ existovat a zbudou zde jen skupiny lidí, hovořící českým jazykem. Příkladů v minulosti je dost. Velký národ si vždy dokáže „vygenerovat“ elitu, malý národ, pokud s ní tak zacházel a zachází jako náš, už ji nikdy nemusí mít a zanikne. To vědí dobře Švýcaři. Proto si váží i slavných a úspěšných cizinců, kteří této malé zemi pomáhají. Tenistka Martina Hingis je příkladem. I velké země takové osobnosti vítají, kde šíří slávu nového domova a paradoxně i rodné země, která je kdysi vypudila. Vzpomeňme tenisty Martinu Navrátilovou, Ivana Lendla, Jaroslavy Drobného, či hokejistu Václava Nedomanského. Jsou jich tisíce, bezejmenných, nejen z oblasti sportu, ale i vědy, umění, podnikání, které donutil komunistický režim rodnou zemi opustit, pokud je nestihl zabít, či je odsoudil k životu, kde svoje schopnosti nemohli použít ve prospěch země. Patří k nim i násilné vyhnání 1/3 národa, českých Němců.
Níže připojuji link na otřesné video a ukázku toho, co se logicky může dít, když občané nejeví zájem o věci veřejně. Ovládne je potom bezcharakterní lůza. Neprobudí-li se včas, probudí se do nového otroctví a budou opět dělat to co uměli vždy, naříkat, kritizovat, zoufat a ptát se proč nám nikdo nepomůže.
Jak Werich znal dobře český národ. Bude věčně platit jeho: „Čech si potrpí na to, že si potrpí?!“ Nadcházející 25.výročí listopadu 89 nám dává opět možnost to potvrdit, či vyvrátit!
Jan Šinágl, 13.11.2014
* * *
V českém Parlamentu pořádali komunisté seminář o fašismu stylem propagandy 50-tých let!
Read more...