Alexandr Solženicin v románu Rakovina píše: „Komunismus skončil, ale stát stejně vypadá jako napadený rakovinou. A přirozeností rakoviny je šířit se, jinak zemře“. To co vidíme dnes kolem sebe mu dává za pravdu. Komunismus je rakovina.
Partyzánské (Baťovany) v roce 1990: odhalení pamětní desky plk. in memoriam kpt. Jozefa Trojana na jeho rodném domě. Od 14:50 min. projevy. Od 29:20 min. otřesné svědectví spolubojovníka! Kpt. Jozefa Trojana varoval i Vlado Clementis, že se na něho něco chystá. Trojan měl strhané všechny nehty na rukách i nohách, byl bez vlasů, vůbec nemohl stát! Své ženě Stanislavě říká, během její návštěvy s dětmi v Pankrácké věznici: „O milost nežádej, jsem mrzák, chci zemřít.“ V roce 1968 snížil tresty smrti rehabilitační soud Lukačkovi a Luptákovi, dvěma popraveným, na 15 roků vězení!!! Kpt. Jozefa Trojana rehabilitoval soud v plném rozsahu, ale začátek normalizace vrátil celý případ do původního stavu z roku 1953. V další rehabilitaci po roce 1990 následovalo snížení trestu pro Trojana, Lukačku a Luptáka na 12 roků. NS v Praze dokonce zamítl stížnost tehdejšího gen. prok. Ivana Gašparoviče pro porušení zákona o soudní rehabilitaci. Komunistická justice 50-tých let daleko překonala justici nacistickou! Ptejme se proč se neustále připomínají zločiny nacismu a stále méně zločiny komunistů. Slušnost, morálka a dobré mravy jsou v naší zemi stále pod kontrolou pohrobků totality. Jsme nemocná země, prolezlá skrz naskrz komunistickým morem a jeho nelidským dědictvím. Základem demokracie je nezávislá justice. Nemůžeme ji zde mít do té doby, pokud justice zdeformovaná komunistickým režimem stále z velké části pokračuje i dnes ve své zločinnosti!
Jan Šinágl, 24.6.2014
Zapomenutý hrdina kpt. Jozef Trojan, spolupracovník J. A. Bati – díl I.
Read more...