„Člověk je stvořen přirozenými a společenskými silami a může být jimi „odtvořen.“ - „Mohu, tedy jsem.“ - „Když jsme v jeho moci, nepociťujeme zlo jako zlo, ale jako nutnost, dokonce jako povinnost.“ - „Právo, jež nikdo neuznává, mnoho neznamená.“
Simone Weil
***
Není jich mnoho, ale najdou se mezi námi. Říkáme jim „blázni“ a buď nad nimi kroutíme hlavou, nebo je tiše obdivujeme. Lidé, pro které je ručení vlastním příkladem víc než život. Takový byl třeba Václav Havel anebo francouzská filozofka a mystička Simone Weilová.
„Největší lidskou chybou je uvažování namísto zjišťování,“ prohlásila Weilová, pročež roku 1934 přerušila profesní dráhu učitelky a místo toho se hlásila o tovární dřinu u oddychu neposkytujících strojů. Je zkrátka třeba zjistit, jaké to opravdu je, ta neúprosná repetitivní robota, při níž se z člověka samotného nakonec stává také už jen mechanicky fungující nástroj. Bez vlastního prožitku lze teoretizovat, ale „opravdu pochopit“ ne.
Ve svém Moru nás Camus – a vzácné je, že bez přehnaného patosu, který by se velmi dobře nabízel – učí, že byť je lidské utrpení absurdní, vede osobní ztotožnění s ním k velikosti, jež je ve výsledku stejně marná jako ono trápení samo, přesto ale představuje jedinou smysluplnou cestu, jež člověku „obklopenému ne-smyslem“ zbývá.
Když už člověk jednou je…
Read more...