Po období zdánlivého klidu opět vzplály vášně kolem tzv. Istanbulské úmluvy, tedy dokumentu vydaného Radou Evropy (která formálně nemá nic společného s EU), jehož obecným smyslem je chránit ženy před domácím a sexuálním násilím. To je cíl jistě ušlechtilý a úctyhodný – leč jeho zhmotnění do psaného textu je značně nešťastné.
Pokud by byl opravdu dodržován, znamenalo by to mimo jiné, že policie (státní instituce) ani jednotlivý policista (státní zaměstnanec) nebude smět použít vůči např. vražedkyni žádné násilné prostředky.
Podivný je i požadavek, že strany „budou zohledňovat genderové hledisko (tj. hledisko společensky ustavených rolí pro muže a ženy – pozn. autora) a prosazovat a aktivně naplňovat politiku rovnosti … mezi ženami a muži“; to je zřejmě bezkonfliktně možné jen ve společnostech, kde společensky ustavené role mužů a žen jsou shodné (tj. fakticky neexistují).
Read more...