Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Po půlroce se rozevřela opona ticha a rozproudila se debata o zásahu policie proti masovému vrahovi na Filosofické fakultě v Praze. Tato kakofonie názorů často až protichůdných začala v červnu, v měsíci kdy vzpomínáme stého výročí úmrtí kartografa absurdity, velkého Pražana Franze Kafky. Jeho podoba je ikonou. Vše je na ní extrémní: hubenost, ostrost rysů, tvar uší přisuzovaný démonům a obrovské tmavé oči pod plebejsky nízkým čelem. Plachý člověk, přitahovaný autoritou úřadu. Těm se plaší lidé spíše vyhýbají. Jak lépe oslavit jeho památku než adekvátním příběhem?

Ústřední postavou je student K. Přišel, hlásil se hrůznými činy a zase zmizel. Opona ticha ho celého zabalila. Novinářská fakulta si odhlasovala zásadu mlčení, velká média pokynu následovala. Zanechal po sobě dopis, cosi jako odkaz. Nikdo z nás ho nesmí vidět, asi jako originál Knihy Mormonovy.

Doposud naznačený příběh by byl pouhou trivialitou střetu čistého zla s čistým dobrem a ke Kafkově výročí by ničím nepřispěl. Postaral se o to úřad. Na scénu přicházejí dvě figury předem odsouzené do tragikomické role, ministr vnitra Vít Rakušan a šéf pražské policie Petr Matějček. Úřad prezentují. Jejich úloha je vysvětlit nevysvětlitelné a obhájit neobhajitelné. Kafkovsky laděný příběh je mnohoobrazný, skládá se z detailů. Zde jeden z nich: žádali policisté ve vrátnici kamerový záznam? Jestliže nežádali, proč úřad tvrdil, že žádali? Kdyby žádali, co by následovalo, vždyť se později ukázalo, že student K. nebyl na záznamu k poznání?

Příběh nekončí. Vstupují do něho noví a noví aktéři. Jedni doporučují mlčením bránit herostratovskému efektu, jiní nabádají ke celospolečenské katarzi. Nevyhnutelnou součástí kafkovského příběhu je vznik komise, nástroj k získání světla prostřednictvím tmy.

V ní se blyští velké tmavé oči vsazené do hubené tváře.

Celý článek: Lidové noviny, Poslední slovo 1.7.2024

Ondřej Neff

After six months, the curtain of silence has parted and the debate on the police intervention against the mass murderer at the Faculty of Arts in Prague has begun. This cacophony of often contradictory opinions began in June, the month in which we commemorate the centenary of the death of the cartographer of absurdity, the great Prague citizen Franz Kafka. His image is an icon. Everything about it is extreme: the thinness, the sharpness of the features, the shape of the ears attributed to demons and the huge dark eyes under the plebeian low forehead. A shy man, attracted by the authority of the office. Shy people tend to avoid them. What better way to celebrate his memory than with an adequate story?

The central character is a student named K. He came, reported horrific acts and disappeared again. The curtain of silence wrapped around him. The journalism faculty voted for a policy of silence, the major media followed suit. He left behind a letter, something of a legacy. None of us can see it, probably like the original Book of Mormon.

The story hinted at so far would be a mere triviality of pure evil clashing with pure good, and would contribute nothing to Kafka's anniversary. The authorities took care of that. On the scene come two figures preordained to a tragicomic role, Interior Minister Vít Rakušan and Prague police chief Petr Matějček. The Office presents. Their role is to explain the inexplicable and defend the indefensible. The Kafka-esque story is multifaceted, composed of details. Here's one of them: did the police ask for CCTV footage at the gatehouse? If they didn't ask, why did the authorities say they did? If they had asked, what would have followed, since it later turned out that Student K. was unrecognizable on the footage?

The story does not end there. New and new players enter the story. Some recommend silence to prevent the Herostratus effect, others urge a society-wide catharsis. An inevitable part of the Kafkaesque story is the emergence of the commission, a tool to gain light through darkness.

In it, large dark eyes glitter set in a thin face.

Full story: Lidove noviny, Last word 1.7.2024

Ondřej Neff