Sedl jsem si v autobuse vedle neznámé paní. Výsledkem je dopis níže. Nejlepší a nejkrásnější „scénáře“ píše často život sám. Držme Radce Rusínové palce a podpořme ji. Momentálně vážně onemocněla, zřejmě díky menší odolnosti na prostředí než mají domorodci. Velikonoce jsou o naději. JŠ
***
Dobrý den pane Šinágle,
Dovoluji si Vám zaslat mail na základě Vašeho rozhovoru s mojí mamkou, Radomírou Černou, při Vaší společné cestě autobusem do Hořovic. Jmenuji se Radomíra Rusínová, je mi 47 let, mám dvě vlastí děti (dospělého syna Lukáše a šestiletou dceru Kate) a jsem misionářka v Keni a v Ugandě.
Poprvé jsem Keňu navštívila s jednou malou neziskovou organizací v roce 2012. V roce 2013 jsem do Keni vyjela už se svým projektem pod záštitou Nadačního fondu KMS. Nejela jsem sama, doprovázel mě i můj, tehdy skoro dospělý, syn. Tehdy započala má služba v oblasti zemědělství, hlásání Božího slova a péče o místní sirotky. Protože jsem křesťanského protestantského vyznání, vyjela jsem do Afriky pod záštitou církve a Nadačního fondu KMS, kde jsem také vykazatelná ze své služby pro potřebné.
Má služba se týká zemědělského projektu. Vyučuji farmáře, jak být nezávislí na humanitární pomoci, jak chovat domácí zvířata a pečovat o ně. Sama buduji výukovou farmu s kvalitními domácími zvířaty. K detailům mé služby hovoří články, které pravidelně odesílám Nadačnímu fondu KMS.
Read more...