Klaus musel vždycky vyhrát, a když tam náhodou přišel někdo nový, kdo nevěděl, že vládne takové pravidlo, a porazil ho, tak organizátor turnaje vymyslel třeba, že cena půjde hráči, který dal nejkrásnější lob. A ten, světe div se, zahrál právě pan prezident. Bylo to nekonečně trapné, že se to ani nedá vyprávět. Ale pořád jsme to ještě nějak tolerovali. Jenže pak přišla válka na Ukrajině a některé Klausovy výroky v té souvislosti už byly fakt přes čáru. A tak jsem vyhlásil v klubu i na sociálních sítích, že s takovým pánem v jednom klubu nebudu. Protože člověka soudíte podle jeho společnosti.
„A man is judged by the company he keeps“, říkají Angličané (člověk je posuzován podle toho, v jaké společnosti se pohybuje J.Š.). A představte si, že postupně i ostatní členové klubu začali vystupovat, že se jim nelíbí mít v čele takového člověka, a sponzoři, kteří klubu dávali milion ročně, se nechali slyšet, že se stáhnou. A nakonec bylo dohodnuto, že pan Klaus z čela klubu odejde. A to jsem měl velkou radost, do 1. ČLTK se rád vrátím. Mezi lidi, kteří vědí něco o cti. Celý rozhovor>
Read more...