Mysleme na to, že v současné době si půjčujeme necelou miliardu korun každý den jen na to, aby náš stát fungoval, jinými slovy aby se zcela nezhroutil. Chováme se jako naši dávní předci. Zabili mamuta, přestali lovit a jedli jeho maso. Teprve když celý tábor zaneřádili odpadky a nebylo už kde brát, začali mít opět hlad, rozhodli se začít něco dělat – a přestěhovali se jinam. My ale nemáme kam.
Jenže pamětník socialismu, a tím bohužel jsem, v posledních letech slýchá o nápadně podobných politických strategiích, a dokonce bývají slyšet i konkrétní výroky podobné těm, které slýchal v mládí. Už tehdy se u nás mluvilo o „uekologizování se“ – přeložte si jako odpor k zelené politice. Stejně jako dnes si i tehdy vytvářela ministerstva potěmkinovské, tedy zdánlivé a nerealizovatelné koncepce, ale nakonec…
Nakonec se tehdy vše řídilo jemným předivem vztahů těch, kteří ztratili ideály a principy, zato ale vlastnili červenou stranickou knížku. To byl však spíš kosmetický detail. Jinak se od řady představitelů současného politického spektra a státní exekutivy příliš nelišili.
Read more...