Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Josef Škvorecký's text on a topic that is more topical today than ever. When you read it, you think: they would have driven him away today too, but where to? To Madagascar? Editor's note...

In the new ideology of lesbian feminism, coitus may very well be a crime even in marriage.

This description of sex play is already known from the oldest literature and from very contemporary practice, but before the advent of the new sexual ideology it was called "seduction", and from the point of view of that ideology it has the disadvantage that women have the initiative in that interesting sport as often, if not more often, than men: but according to feminist dogmatism this is never the case, and the initiator is always the man.

The key issue here is the semantic dispute over whether the partner's " No!" isn't really a "No..." if you understand me, which you probably do; that is, whether the famous "No..." doesn't actually mean "Yes!" .

To copulate in such difficult circumstances means, as Norman Podhoretz writes, " to request from the partner, regardless of previous copulations, each time again, a written consent bearing a notarized signature." This is not as far-fetched as it may seem to naive Czech readers/readers: it is the only tangible evidence that this was not rape.

It is very dangerous to live sexually in North America today, and not only because of the AIDS epidemic, so it is not surprising that more and more young men here in America are going out for beer rather than on dates, and that the male bonding known from classic American literature is flourishing (probably "male bonding": Pym and Dirk Peters in Poe, Ishmael and Queeqeg in Melville, Huck and Negro Jim in Twain, etc.). No wonder the sigh is heard more and more often among us girls, "Why is it that all the men I come in contact with are either wimps or wives or hosers?"

Text Josefa Škvoreckého k tématu dnes nad jiné aktuálnímu. Když si to přečtete, řeknete si: oni by ho dnes vyhnali taky, ale kam? Na Madagaskar? Poznámka redakce...

V nové ideologii lesboidního feminismu může být soulož zločin docela dobře i v manželství.

Tenhle popis sexuálních hrátek je znám už z nejstarší literatury i ze zcela současné praxe, jenže před příchodem nové sexuální ideologie se tomu říkalo „ svedení“ (seduction) a z hlediska té ideologie to má tu nevýhodu, že iniciativu v onom zajímavém sportu mají ženy stejně často, ne-li častěji než muži: dle feministického dogmatismu tomu tak ale nikdy není a iniciátorem je vždycky muž.

Klíčový je zde sémantický spor o to, zda partnerčino „ Ne!“ není ve skutečnosti „ Ne…“ , jestli mi rozumíte, což vy asi ano; tedy zda ono proslulé „ Ne…“ neznamená vlastně „ Ano!“ .

Souložit za takto složitých okolností znamená, jak píše Norman Podhoretz, „ vyžádat si od partnerky, bez ohledu na předchozí kopulace, pokaždé znova, písemný souhlas opatřený notářsky ověřeným podpisem.“ To není tak za vlasy přitažené, jak se naivním českým čtenářům/řkám může zdát: představuje to totiž jediný hmatatelný důkaz, že nešlo o znásilnění. 

Žít dnes v Severní Americe pohlavně je velice nebezpečné, a to ne pouze kvůli epidemii AIDS.Není proto divu, že u nás v Americe stále víc mladých mužů spíš než na rande chodí na pivo a že neobyčejně rozkvétá z klasické americké literatury známé male bonding (asi „mužské svazky“: Pym a Dirk Peters u Poea, Ishmael a Queeqeg u Melvilla, Huck a Negr Jim u Twaina atd.). Není divu, že mezi námi děvčaty je čím dál častěji slyšet povzdechnutí: „Čím to, že všichni muži, s nimiž přijdu do styku, jsou buď nemrcouchové (wimps) nebo ženáči nebo hošani?“