Text Josefa Škvoreckého k tématu dnes nad jiné aktuálnímu. Když si to přečtete, řeknete si: oni by ho dnes vyhnali taky, ale kam? Na Madagaskar? Poznámka redakce...
V nové ideologii lesboidního feminismu může být soulož zločin docela dobře i v manželství.
Tenhle popis sexuálních hrátek je znám už z nejstarší literatury i ze zcela současné praxe, jenže před příchodem nové sexuální ideologie se tomu říkalo „ svedení“ (seduction) a z hlediska té ideologie to má tu nevýhodu, že iniciativu v onom zajímavém sportu mají ženy stejně často, ne-li častěji než muži: dle feministického dogmatismu tomu tak ale nikdy není a iniciátorem je vždycky muž.
Klíčový je zde sémantický spor o to, zda partnerčino „ Ne!“ není ve skutečnosti „ Ne…“ , jestli mi rozumíte, což vy asi ano; tedy zda ono proslulé „ Ne…“ neznamená vlastně „ Ano!“ .
Souložit za takto složitých okolností znamená, jak píše Norman Podhoretz, „ vyžádat si od partnerky, bez ohledu na předchozí kopulace, pokaždé znova, písemný souhlas opatřený notářsky ověřeným podpisem.“ To není tak za vlasy přitažené, jak se naivním českým čtenářům/řkám může zdát: představuje to totiž jediný hmatatelný důkaz, že nešlo o znásilnění.
Žít dnes v Severní Americe pohlavně je velice nebezpečné, a to ne pouze kvůli epidemii AIDS.Není proto divu, že u nás v Americe stále víc mladých mužů spíš než na rande chodí na pivo a že neobyčejně rozkvétá z klasické americké literatury známé male bonding (asi „mužské svazky“: Pym a Dirk Peters u Poea, Ishmael a Queeqeg u Melvilla, Huck a Negr Jim u Twaina atd.). Není divu, že mezi námi děvčaty je čím dál častěji slyšet povzdechnutí: „Čím to, že všichni muži, s nimiž přijdu do styku, jsou buď nemrcouchové (wimps) nebo ženáči nebo hošani?“
Read more...