Druhý turnus byl skvělý a užili si ho všichni. Symbolicky zahořel táborák i jako vzpomínka na den 91. výročí smrti Tomáše Bati (12.7.1932) – „Neexistuje nejde!“. Výchova mládeže byla jednou z hlavních priorit firmy Baťa.
Před covidem pracovalo ve školství 5 000 pedagogických pomocných sil, po covidu už 17 000! I na chování dětí je to vidět. Každý rok je to horší. Čím více starší děti, tím více postiženy „covidovou tmou“, kterou jsme na bezbranné zločinné vypustili. Vláda by měla platit tábory pro děti, byla by to smyslplná investice do budoucna. Bohužel umí „lepit“ jen momentální „díry“, ne řešit perspektivně příčiny. Věděli jste, že v Japonsku neexistují na školách uklízečky? Děti uklízejí sami, společně. Výsledek – děti se starají samy o pořádek:-) Ještě se mi nestalo, aby po rozcvičce a její zakončení v bazénu, mi tři děti – jen holky - při odpočítávání a rychlého odchodu z bazénu na snídani, v něm zůstaly i pod hrozbou trestu. Jejich argumentace: „My chceme dělat 50 dřepů“. Čtyřicet jsem jim odpustil:-) Také potěšil malý klučina při závěrečném loučení: „Kuchař vaří lépe než naše kuchařka ve škole“:-) Připojuji FOTOGALERII i s krátkými videi. JŠ
***
1.7.2023: 25.ročník Letních táborů v Praskolesích zahájen
Read more...