Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Moc lidí o práci jen žvaní, kdo tvoří skutečné hodnoty? Zničující nepoměr narůstá a následky budou stále více citelnější a zničující pokus se společnost včas neprobudí. To je vždy dáno její (ne)vyspělostí. „Bez poctivé práce nejsou koláče“. Na dluh dnešních i budoucích nelze žít věčně. „Chléb a hry“ končí, jako každý blahobyt na dluh. JŠ

***

Varovný příklad ekonomického i politického neúspěchu Brexitu, přijetí nevyhnutelnosti celoevropského řešení migrační krize a konečné pochopení toho, že se z prosté informace stala zbraň hromadného ničení by pro tak potřebnou diskusi byly dobrým začátkem. Otázkou však zůstává, jestli o takovou sebezáchovnou diskusi stojí populistické politické subjekty jako ANO a SPD, oslovující v této kritické chvíli skoro polovinu českých voličů.

Atentát na slovenského premiéra Roberta Fica je jen prvním zahřměním už dlouho se blížící bouře. Česká společnost ji nechce vidět a není na ni připravena. Pro „nás“ se nic neděje, a tak je důležitější sledovat, jestli bude překonán historický návštěvnický rekord na mistrovství světa v ledním hokeji nebo se rozčilovat nad zásahem policie proti fanouškům, kteří chtěli „jen“ oslavovat titul mistra ligy po utkání přímo na ploše stadionu. Že se to nesmí? Koho to zajímá? „Naši kluci“ přece vyhráli…

Většina české politiky si toho nevšímá a není dokonce ani schopná si radikální proměny světa všimnout. Nechápe, že to, co se děje na druhé straně zeměkoule, se může bezprostředně dotýkat České republiky. A ještě méně rozumí tomu, že bez aktivního vystupování a spolupráce v rámci Evropské unie nemá sebemenší šanci se bránit.

To, že by stát měl za každou cenu – tedy i za cenu dotací – udržovat strategickou výrobu špičkových vakcín, třeba pro případ epidemií a, nedej bože, nějaké pandemie, to v privatizačním šílenství Klausových vlád nikoho nezajímalo. V nestoudném finále měl svou roli i Miloš Zeman.

Brzy po vzniku Československa v roce 1918 se rozeběhly odborné diskuze o strategické potřebě vybudovat v novém státě vlastní výrobu vakcín a sér. Do Spojených států byla vyslána na stáže řada odborníků, aby se seznámili s nejmodernějšími přístupy k ochraně veřejného zdraví. S pomocí velkorysé finanční a odborné podpory americké Rockefellerovy nadace byl nakonec v listopadu 1925 otevřen v Praze Státní zdravotní ústav.

Měl jedenáct oddělení, včetně těch specializovaných na výzkum a výrobu sér i očkovacích látek. V roce 1933 už SZÚ vyráběl padesát šest druhů léčivých sér a vakcín a šedesát druhů diagnostických preparátů.Byl považován za špičkové evropské pracoviště s velkou mezinárodní reputací a vyvážel svoje séra do řady zemí, nejvíce do Německa, Jugoslávie, Bulharska a na Střední východ.

Farmaceutický průmysl je na celém světě považován za onu pověstnou slepici, snášející výhradně zlatá vejce. Když takovou slepici za komunistů léta kontrolujete, necháte si ji jen tak kvůli nějaké demokracii a „revoluci“ vzít? Odpověď je zjevná a z ní se odvíjí i následující příběh, který dosud nekončí.

Pouhých šest dní po zvolení Václava Havla prvním postkomunistickým prezidentem převedlo předsednictvo federální vlády v naprostém utajení kompletní vojenskou kontrarozvědku se vším vybavením, výzbrojí a, především, archívy, z takzvané III. správy Státní bezpečnosti pod armádu.

Z více než sedmi set důstojníků a pracovníků, zachráněných takto před prověrkami, údajně nejméně pětina prošla aspoň nějakým stupněm výcviku v Sovětském svazu. Měli co skrývat. Ještě v roce 2002 někteří z nich vydávali osvědčení o prověrkách Národního bezpečnostního úřadu. A teprve v roce 2004 musely opustit službu čtyři stovky jejich kolegů z ofenzívní vojenské rozvědky…

Nastoupilo období řízeného krachu farmaceutických provozů. Šéfové podniků rozprodávali budovy i zařízení, stavěli si luxusní domy a jezdili po celém světě na „studijní cesty“. V klíčovém období let 1995-1997 nad tím dohlížel šéf finančního odboru ministerstva zdravotnictví Karel Srba, sám agent vojenské rozvědky.

Polský disident Adam Michnik v roce 1990: „Osvobozený otrok, který nikdy o svoji svobodu nebojoval a neusiloval, si vždy „svobodně“ zvolí jen dalšího otrokáře.“  

“České společenství se se svojí historií dosud vyrovnávalo pouze technikou zapomnění, popírání reality a tvorbou sebeoslavných mýtů. Nová realita globálních ekonomických vztahů, války na Ukrajině a expanze vlivu antidemokratických režimů často s využitím hybridních forem ohrožování demokratických systémů už podobnou historickou ospalost a naivitu nebudou odpouštět.“  

Znovu a znovu se potvrzuje, že svoboda, pokud je jen pasívně přijímaná a prožívaná, nestačí k dosažení stavu, ve kterém demokracie stojí na živé výměně názorů rovnoprávných občanů, chráněných zákony, stejně platnými a prosazovanými vůči všem bez rozdílu.

Znovu a znovu se ukazuje, že dosažení takového stavu nezaručí ani rostoucí vzdělání či zvyšování životní úrovně. Pouhé přiznání, že představa etnicky čistého státu jako nejvyšší formy „demokracie“ byla nejtragičtějším omylem devatenáctého století, je však ve střední Evropě dosud nemyslitelná.

Bývalý ředitel společnosti Google Eric Schmidt popsal tento nečekaný problém slovy: „K zaznamenání a uložení dvou tisíc let lidské komunikace do roku 2003 by bylo potřeba pět miliard gigabajtů úložiště. Jenomže v roce 2011 by to stačilo už jenom na uložení pouhých dvou dní celosvětové komunikace.“

A v roce 2014 propukl skandál s už naprosto vědomou manipulací voličských preferencí v nejméně dvaceti zemích z dílny britské a ruskými penězi a kontakty směrované společnosti Cambridge Analytica.

V Praze se s výborem projektu sešel i prezident Václav Havel, kterému se myšlenka vytvoření Komise pravdy a národního usmíření velmi líbila. Na konci jednání ale řekl, že na něco tak dospělého československá společnost ještě nemá. Měl pravdu.

Na výročí antisemitských násilností Křišťálové noci v Německu a v nacisty zabraném Rakousku a Sudetech, které bylo o den dřív, vzpomněl jen málokdo. A nejspíš nikdo si nechtěl připomínat smrtící nedostatek lidskosti a solidarity vlád demokratických zemí, včetně tehdy ještě rádoby demokratického zbytku Československa, které všemožně blokovaly a omezovaly příchod židovských uprchlíků z nacistického Německa, v našem případě už po anšlusu Rakouska nebo obsazení Sudet.

Armáda České republiky dnes mluví s hrdostí o svých bojových tradicích, ale nikdy nenašla odvahu přiznat se a omluvit za vraždění a násilné vyhánění německých civilistů v poválečném létě 1945.

Karl Jaspers: "The Question of Guilt": "Moral transgressions are the basis of the conditions out of which political guilt and crime grow. To commit innumerable small acts of carelessness, of convenient accommodation, of cheap justification of injustice, of unobserved encouragement of injustice, to participate in the creation of a public atmosphere which spreads obscurity and as such only makes evil possible, all have consequences which in part also condition political guilt in conditions and events." 

H. de Balzac: "Lack of trust in the judiciary is the beginning of the end of society."

1. ***

The Czech Republic, a country of unprosecutable judges and prosecutors, writes Jan Urban. Unfortunately, he states the familiar. He does not offer ways to start solving the problem effectively, given the state of society.

Yesterday was the last farewell to Brig. Gen. Zbyněk Čeřovský at St. Vitus Cathedralin Prague. He stood up to the invaders in 1968. Cardinal Dominic Duka gave an excellent speech. More foreigners than Czechs said goodbye to him, the Commander-in-Chief of the Czech Army, President Gen. Petr Pavel was not present... It was an honour to have my voice heard in the Cathedral (detailed coverage to follow).

Reason is determined by concepts and values, which have been in chaos for centuries

Sustained by the constant chatter of "everyone about everything". That is why history repeats itself and the same problems. Can we finally define concepts clearly, maintain and enforce them so that common sense is restored and history stops repeating itself?

Tomáš Pecina „Prožíváme poslední měsíce české demokracie?“, uveřejněném již dne 30. 5. 2012 na webu http://slepeckahul.pecina.cz

„Stát a státní struktury nebyly budovány podle pevného plánu a v úctě k demokratickému systému hodnot. Policie je fatálně zkorumpovaná, justiční systém je dysfunkční, zemi ovládají mafie exekutorů, lichvářů a podvodníků, proti nimž slušný člověk nenajde zastání a nemá proto důvod se státem se identifikovat a hájit jej, je-li sám denně konfrontován s tím, jak je státu lhostejný on.“

***

Karl Jaspers: „Otázka viny“: „Morální prohřešky jsou základem poměrů, z nichž vyrůstají politická vina a zločin. Dopouštět se nesčetných malých činů nedbalosti, pohodlného přizpůsobování, laciného ospravedlňování bezpráví, nepozorované podpory bezpráví, podílet se na vzniku veřejné atmosféry, která šíří nejasnost a jako taková teprve umožňuje zlo, to vše má za následky, které zčásti také podmiňují politickou vinu na poměrech a dění.“ 

H. de Balzac: „Nedostatek důvěry v soudnictví je začátkem konce společnosti.“

***

 Česko, země nepostižitelných soudců i státních zástupců, píše Jan Urban. Bohužel konstatuje známé. Cesty, jak začít řešit problém efektivně, při daném stavu společnosti, nenabízí.

Včera proběhlo poslední rozloučení s brig. gen. Zbyňkem Čeřovským v Katedrále sv. Víta v Praze. Postavil se okupantům v roce 1968. Skvěle promluvil kardinál Dominik Duka. Rozloučilo se s ním více cizinců než Čechů, vrchní velitel AČR prezident gen. Petr Pavel se nedostavil... Bylo mi ctí, že i u můj hlas v Katedrále zazněl (podrobné zpravodajství následuje).

Rozum určují pojmy a hodnoty, v těch je už po staletí chaos

Udržuje ho i neustále žvanění „všech o všem“. Proto se opakují dějiny a stejné problémy. Dokážeme konečně definovat jasně pojmy, udržovat a prosazovat je, aby se obnovil zdravý rozum a přestaly se opakovat dějiny?

 Poslechněte si jeho „prášení“ na stejně „prášivé“ Xaver TV.

Rozhovor nutí k připomenutí lidové moudrosti „svůj ke svému“. Dva výtečníci se vždy najdou a vzájemně si rádi pomohou. České plebejství, maloměšťáctví a provinciálnost v přímém přenosu. Tak hluboko klesl dřívější pán Pražského hradu, resp. celá naše společnost, která se umí jen divit, kritizovat, ale neschopna efektivního, řešícího konání. Zlomový čas zase varovně „klepe na dveře“. Zachová se společnost v rámci tradice, ovčansky, stádově, nebo konečně prokáže svým odpovědným občanským chováním, že jsou jí demokratické hodnoty bližší, než komunistické „jistoty“a nezodpovědnost nikoho za nic? 

Jsme ve válce, nastražené miny příslušníků páte kolony tikají v pozadí. Kdo jimi je nemusím připomínat, odhalují se sami. Každý musíme svést svoji osobní bitvu. Můžeme ji i prohrát, ale nakonec válku vyhrajeme. Vyhraje svoboda, demokracie, opravdoví demokraté a občané. Jejich hlas nezadržitelně sílí. Dere se stále více ke slovu. JŠ

 ***

Xaverův Šlachta a Šinágl – Šlachtův a Šináglův Xaver

Jak se postavit ruské diktatuře a Putinovi jako Ivanu Hroznému. Cesty jsou

Aktualizováno 23.6.2023: Nový zákon EU měl chránit novináře, místo toho legalizuje jejich špehování - „Zákon by měl chránit novináře a jejich zdroje. Návrh komise nebyl dokonalý, ale po posledních jednáních byl dále degradován. To je nesmírně znepokojivé.“ -  Pokud však bude současná verze návrhu ratifikována, zákon o svobodě médií „legalizuje používání spywaru proti novinářům“ - „Rada podniká nebezpečné kroky k legalizaci nepřijatelných forem sledování novinářů a jejich zdrojů.“  - EU Dokument Pegassus (22.5.2023)

***

Daniel Ellsberg, označený televizní stanicí CNNza „svatého patrona whistleblowerů“, zemřel minulý pátek ve věku 92 let: „Všechny vlády lžou, a nelze proto věřit ničemu z toho, co říkají. Vždy je potřeba každou jejich informaci ověřovat a konfrontovat. Kontrola moci je nejdůležitější část demokracie.“

***

V červnu 1971 Daniel Ellsberg nadřadil pravdu nad lži vydávané za zájem státu a zahodil tím hvězdnou kariéru jednoho z nejuznávanějších analytiků a plánovačů Pentagonu. Novinářům New York Times předal osm tisíc stran přísně tajných dokumentů o válce ve Vietnamu, které vyvrátily všechno, co o ní čtyři američtí prezidenti tvrdili Kongresu i svým občanům. Vyneslo mu to obvinění z řady trestných činů a navrhovaný trest 155 let vězení.

Jeho čin je označován za začátek cesty k ukončení vietnamské války. Jediný člověk donutil zoufalou administrativu prezidenta Richarda Nixona zaútočit soudně na svobodu tisku. Následný spor přinesl asi nejdůležitější rozsudek v dějinách Nejvyššího soudu Spojených států.

S odvoláním na ústavu Spojených států se v něm uvádí: „Tisk má sloužit občanům, ne vládcům. Pravomoc vlády cenzurovat tisk byla zrušena, aby tisk mohl navždy svobodně kontrolovat vládu. Tisk byl ochráněn, aby mohl odhalovat tajemství vlády a informovat občany. Pouze svobodný a neomezený tisk může účinně odhalovat podvody ve vládě.“

Štěstím nedokonalé domácí demokracie je historií mnohokrát osvědčené packalství při jakémkoliv pokusu o radikální rebelii.

***

To, čemu se dnes módně říká hoaxy, náboženské vytržení, propaganda, slepá víra ve vůdce – to všechno je s námi odnepaměti. Stačí věřit, nepřemýšlet a neptat se. Anebo nenávidět. Je to lidské a my nejsme lepší než ti před námi. Jen můžeme o mnoho víc ztratit, protože každý hoax, který se v dlouhé historii prosadil, přinesl jen zkázu a utrpení. V našem domácím podání jde o vystrašené, zbabělé a právě proto nenávistné čecháčkovství, které, když je příležitost, sahá k násilí, vykřikuje a mává prapory proti komukoliv, a nebo jen mele pantem – tradičně v hospodě nebo před televizí, ale teď už mnohem více na sociálních sítích.

V Česku se v politice tradičně více daří pohodlnějšímu lhaní a podvodu než opravdovému radikalismu. Dá se říci, že historickou podstatou velké části české politiky a politické komunikace je ohýbat pravidla, přikrádat a lhát. Do Sněmovny i do Senátu sice byli zvoleni i představitelé otevřeně antisystémových názorů, ale i pro ně platí poučka klasika britského parlamentarismu, že v zoologické zahradě také neukazují jen hezká a ochočená zvířata. To je také hlavní důvod, proč ani český intelektuálně ubohý populismus nedokáže mobilizovat svoje příznivce až ke konfliktu se stávajícími pořádky. Dokáže se dostat do parlamentu, ale obstrukce jsou maximem jeho revolučnosti. Není totiž pohodlnějšího života, než mají v době krize opoziční poslanci a politici bez sebemenší spoluzodpovědnosti za blaho společenství. Za skvělý plat a náhrady mohou vykřikovat, co chtějí, ale skutečně kontrolovat exekutivu, to po nich nikdo nemůže chtít.

Svobodní lidé potřebují k životu pravdu mnohem více než modly a lži o pochybných hrdinech. Namísto pravdy máme hloupý a nedůstojný zákon, který tvrdí, že Edvard Beneš se zasloužil o stát…

Píše historik Jan Urban.  Cituji:

Naprostá většina české politické elity ve skutečnosti nikdy nebyla ochotna snížit se na úroveň rovnoprávnosti s vícehlavou jinojazyčnou většinou ve společném státě. Už vůbec ne pak splnit sliby, dávané Spojencům na mírové konferenci o tom, že Československo bude mít kantonální systém a nebude budovat stálou armád. … V prvních deseti letech se ještě mohlo zdát, že vítězům první světové války zájem o demokratizaci střední Evropy vydrží věčně. Život v iluzi může vydržet velmi dlouho – zvláště pokud se stane státní doktrínou, podporovanou státním školstvím, cenzurou a valnou většinou sdělovacích prostředků. … Československá státní doktrína, nebo spíše domácí propaganda, převzala navíc to nejhorší z české obrozenecké tradice – slepou sebestřednost a vytváření mýtů. České debaty o minulosti, stejně jako vymýšlení smyslu takových „národních dějin“, vytržených z mezinárodního kontextu …  Tomáš Garrigue Masaryk přitom byl placeným agentem britské zpravodajské služby ještě předtím, než v prvním roce války odešel do exilu. Později vyhlásil i zcela mylnou neutralitu vůči bolševickému režimu v Rusku a jen těžko se smiřoval s obrovským ohlasem, který ve světě mělo proti jeho vůli vyhlášené vystoupení legií proti bolševikům. Proč nepřiznávat i tohle? … Ostudné politické a otevřeně kriminální čistky v armádě probíhaly už od léta 1945. Ludvík Svoboda i prezident Beneš o nich byli detailně informováni a schvalovali je.

Präsident Václav Havel traf sich mit dem Projektausschuss in Prag und fand die Idee der Einrichtung einer Kommission für Wahrheit und nationale Versöhnung gut. Am Ende des Treffens sagte er jedoch, dass die tschechoslowakische Gesellschaft noch nicht bereit für etwas so Reifes sei. Er hatte Recht.

Nur wenige Menschen erinnerten sich an den Jahrestag der antisemitischen Gewalt der Kristallnacht in Deutschland und dem von den Nazis besetzten Österreich und dem Sudetenland, der einen Tag zuvor stattfand. Und wahrscheinlich wollte sich niemand an den tödlichen Mangel an Menschlichkeit und Solidarität der Regierungen demokratischer Länder erinnern, einschließlich des damals noch Möchtegern-demokratischen Überbleibsels der Tschechoslowakei, die die Ankunft jüdischer Flüchtlinge aus Nazideutschland auf jede erdenkliche Weise blockierten und einschränkten, in unserem Fall nach dem Anschluss Österreichs oder der Besetzung des Sudetenlandes.

Die tschechische Armee spricht heute mit Stolz von ihren Kampftraditionen, hat aber nie den Mut gefunden, die Ermordung und gewaltsame Vertreibung der deutschen Zivilbevölkerung im Nachkriegssommer 1945 zuzugeben und sich dafür zu entschuldigen.

Dekret č. 5. tzv. „Benešových dekretů“ byl podepsán Edvardem Benešem jako první před 75. lety dne 19.5.1945. Umožnil fakticky vyvlastnění majetku německé a maďarské menšiny v Československu. Buffalo Bill alias William Cody se začal dne 19.5.1883 podílet na brutální likvidaci původních obyvatel Ameriky. Dne 19. května 1959, pět měsíců po revoluci, Fidel Castro vyvlastnil veškerý majetek Američanů na Kubě. To se samozřejmě moc, pokud vůbec nepřipomíná – kdo by se chlubil vlastními zločiny a zločinnou minulostí…

Dne 19. května také proběhl soud ve věci Pavla Wonky v Hradci Králové. Zveřejním zvukové záznamy, aby si občané uvědomili, že u soudu se ani po 30 letech nehledá spravedlnost, ale pouhé formální naplnění zákona, kterým se soudci zbavují osobní odpovědnosti a hrozících nepříjemností. Pavel Wonka měl po otci německé předky. Rod Wonků je v historii Vrchlabí dobře zapsán.