Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

V Praze se s výborem projektu sešel i prezident Václav Havel, kterému se myšlenka vytvoření Komise pravdy a národního usmíření velmi líbila. Na konci jednání ale řekl, že na něco tak dospělého československá společnost ještě nemá. Měl pravdu.

Na výročí antisemitských násilností Křišťálové noci v Německu a v nacisty zabraném Rakousku a Sudetech, které bylo o den dřív, vzpomněl jen málokdo. A nejspíš nikdo si nechtěl připomínat smrtící nedostatek lidskosti a solidarity vlád demokratických zemí, včetně tehdy ještě rádoby demokratického zbytku Československa, které všemožně blokovaly a omezovaly příchod židovských uprchlíků z nacistického Německa, v našem případě už po anšlusu Rakouska nebo obsazení Sudet.

Armáda České republiky dnes mluví s hrdostí o svých bojových tradicích, ale nikdy nenašla odvahu přiznat se a omluvit za vraždění a násilné vyhánění německých civilistů v poválečném létě 1945.

Tomio Okamura čelí exekuci. Dosud se totiž neomluvil Ústavu nezávislé žurnalistiky za slova o „podvodném webu“ HlídacíPes.org, přestože mu omluvu již v květnu pravomocně nařídil Vrchní soud v Praze. Potvrdil tak předchozí rozhodnutí pražského Městského soudu, kam Ústav podal žalobu.

Ve sporu šlo o konkrétní výroky, které zazněly na konci roku 2017. HlídacíPes.org tehdy zveřejnil text, v němž popsal, že se Okamura zbavil podílu ve své pražské restauraci, ale neuvedl to ve svém majetkovém přiznání. Místopředseda sněmovny reagoval právě slovy o „podvodném webu“. Pokud Tomio Okamura nesplní svoji povinnost uloženou soudem, může mu exekutor uložit pokutu až do výše 100 000 Kč. Pokud nesplní svoji povinnosti ani poté, může exekutor ukládat další přiměřené pokuty, které připadají státu.

Když se podíváte do Rakouska, Německa, Švýcarska, Dánska, tyto úspěšné země mají státní exekutory a fungují dobře. Politické strany jsou na systém exekucí napojeny a profitují z něho. Jako důkaz postačí, že od prvního čtení uběhlo rekordních 450 dní, přitom se jedná o problém, ohrožující zemi daleko více než koronavirus.  

***

Systém exekucí v České republice je stále byznysem, z něhož profitují především vymahačské společnosti, specializované advokátní kanceláře a spřátelené velké exekutorské úřady. I proto se v Česku léta nedaří prosadit novelu exekučního zákona, která by systém exekucí narovnala.

„Je to boj o peníze, protože se jedná řádově o stovky miliard korun. Stojíme proti zavedenému lukrativnímu byznysu,“ vysvětluje v rozhovoru pro HlídacíPes.org Radek Hábl z Institutu prevence a řešení předlužení. Parlament by měl tento týden ve druhém čtení projednávat tzv. exekuční teritorialitu. Od prvního čtení novely exekučního zákona přitom uběhlo rekordních 450 dní.

Individuální stanovisko člena rady k usnesení č. 31/21 přijatému v poměru 6:2 na veřejné schůzi Rady Českého rozhlasu dne 28. 4. 2021:

Kategoricky nesouhlasím s konstatováním (cituji) „nespokojenosti s tím, jak je dbáno zásad objektivity, nestrannosti a vyváženosti ve vysílání stanice Český rozhlas Plus“. Proto se také nemohu připojit k obecně formulované výzvě vedení Českého rozhlasu k (cituji) „nápravě nedostatečné názorové plurality a k zajištění větší vyváženosti zastoupení představitelů společensky relevantních názorových proudů a skupin“.

Už půl roku v Česku platí povinnost velkých firem zavést interní oznamovací systém nekalého jednání pro takzvané whistleblowery. Týká se to i řady médií, včetně těch veřejnoprávních, která mají stovky až tisíce zaměstnanců. Odezva v České televizi a Českém rozhlase však zatím zůstává slabá – ČT zaznamenala za poslední dobu jediný podnět na možné protiprávní jednání, ČRo žádný.

V uplynulých dvou letech se v ČT objevilo několik medializovaných kauz kolem údajného nevhodného chování, bossingu či sexuálního obtěžování. Týkaly se známých moderátorů Marka Wollnera a Nory Fridrichové. Česká televize je řešila interním vyšetřováním prostřednictvím speciálně zřízených komisí. S určitostí o novém zákoně ví jen 13 procent lidí. Nízká zůstává i ochota dotázaných formálně řešit vlastní zkušenost s nezákonným či neetickým jednáním v zaměstnání.

„Předpokladem pro naplnění cílů zákona je důvěra lidí v ochranu a určené kanály. Podle výsledků průzkumu to ale vypadá, že se stal pravý opak. Namísto, aby se skepse nebo strach o práci snižovaly, tak průzkum ukazuje značný nárůst těchto obav, z 58 % na 72 %,“komentovala výsledky průzkumu předsedkyně Oživení Šárka Zvěřina Trunkátová.

„Podle zkušeností ze zahraničí nula podnětů spíš znamená, že buď o tom nikdo neví nebo se lidé zdráhají kanál využít. Nula téměř nikdy neznamená, že se v té organizaci nic neděje,“shrnuje Šárka Zvěřina Trunkátová.

Aktualizováno 12.4.2020: MZ už dává od Respilonu ruce pryč

* * *

Vlevo ministr zdravotnictví Adam Vojtěch při podpisu darovací smlouvy se spolumajitelkou firmy RESPILON Janou Zimovou.

* * *

Rektor: „Šmejdi…“ VUT od smlouvy o projektu nicméně odstoupilo, a to „pro podstatné porušení smlouvy ze strany RESPILON Group“, říká univerzita.

„Hlavní příjemce nám dosud nepřevedl účelovou finanční podporu a nebyla tedy dodržena lhůta pro převod. Nadto s námi hlavní příjemce nekomunikuje. Důvěra v partnera při řešení projektu byla zásadním způsobem porušená, proto jsme se rozhodli naši účast na projektu ukončit,“ dodává Radka Španihelová.

„S radostí a hrdostí sleduji jaký pocit sounáležitosti je mezi našimi lidmi. ale bohužel jsou i šmejdi … některé firmy se chlubí tím, že něco vymysleli, že to VUT otestovalo, ale opak je pravdou. Píši o firmě RESPILON,“napsal.

„Píší že VUT vyzkoušelo a udělilo certifikaci. K tomu nejsme oprávněni. Takže klamavá reklama … a využívání příležitosti k vlastnímu prospěchu…“ dodal v odpovědi na jiný tweet s tím, že právní oddělení brněnského VUT začíná celý případ řešit.

Pro představu společný evropský Azylový, imigrační a integrační fond v Bruselu disponuje na léta 2021–2027 bezmála deseti miliardami eur. Pokud z něj inkasovala Praha přibližně 55 milionů eur, jde zhruba o 55 setin procenta z celkové částky. Politici napříč spektrem i kontinentem se přitom shodují, že Evropa čelí největší bezpečnostní a humanitární krizi od konce druhé světové války.

… Současně by však měli být oba členové vlády schopni voličům a veřejnosti vysvětlit, proč zůstává ochrana Ukrajinců na českém území jen dočasným institutem. A proč její poskytnutí ocenil Brusel pouze 160 eury, když mezivládní příspěvek na institut azylu a trvalé mezinárodní ochrany má činit 20 000 eur. Celý článek>

Přesycenost, raketová inflace, dluhy států a veřejných financí a úroky z nich v takovém rozsahu, že je nereálné jejich splácení běžnou cestou. 

Současnost je v mnoha ohledech srovnatelná s dvacátými a třicátými léty minulého století. Rozvoj, globální obchodování a najednou se s penězi na chleba jezdilo s kolečkem. Tak rychle bankovky ztrácely hodnotu a naskakovaly ničím nepodložené nuly. V průměru je v Evropě každých sto let válka a každých padesát měnová reforma. Nejdříve se začne budovat, další generace se mají lépe. A další ještě lépe. Jenže ztratí chuť budovat a chce jen čerpat, užívat si, být v pohodě.

Státní dluh vzrostl z 1,6 bilionu korun na konci roku 2019 na 2,5 bilionu korun na konci roku 2021. Jen náklady na splátky státního dluhu bude mít letos Česká republika ve výši téměř 274 mld. Kč. To jsou peníze, které vyletí komínem.

Aktualizováno 23.6.2023: Nový zákon EU měl chránit novináře, místo toho legalizuje jejich špehování - „Zákon by měl chránit novináře a jejich zdroje. Návrh komise nebyl dokonalý, ale po posledních jednáních byl dále degradován. To je nesmírně znepokojivé.“ -  Pokud však bude současná verze návrhu ratifikována, zákon o svobodě médií „legalizuje používání spywaru proti novinářům“ - „Rada podniká nebezpečné kroky k legalizaci nepřijatelných forem sledování novinářů a jejich zdrojů.“  - EU Dokument Pegassus (22.5.2023)

***

Daniel Ellsberg, označený televizní stanicí CNNza „svatého patrona whistleblowerů“, zemřel minulý pátek ve věku 92 let: „Všechny vlády lžou, a nelze proto věřit ničemu z toho, co říkají. Vždy je potřeba každou jejich informaci ověřovat a konfrontovat. Kontrola moci je nejdůležitější část demokracie.“

***

V červnu 1971 Daniel Ellsberg nadřadil pravdu nad lži vydávané za zájem státu a zahodil tím hvězdnou kariéru jednoho z nejuznávanějších analytiků a plánovačů Pentagonu. Novinářům New York Times předal osm tisíc stran přísně tajných dokumentů o válce ve Vietnamu, které vyvrátily všechno, co o ní čtyři američtí prezidenti tvrdili Kongresu i svým občanům. Vyneslo mu to obvinění z řady trestných činů a navrhovaný trest 155 let vězení.

Jeho čin je označován za začátek cesty k ukončení vietnamské války. Jediný člověk donutil zoufalou administrativu prezidenta Richarda Nixona zaútočit soudně na svobodu tisku. Následný spor přinesl asi nejdůležitější rozsudek v dějinách Nejvyššího soudu Spojených států.

S odvoláním na ústavu Spojených států se v něm uvádí: „Tisk má sloužit občanům, ne vládcům. Pravomoc vlády cenzurovat tisk byla zrušena, aby tisk mohl navždy svobodně kontrolovat vládu. Tisk byl ochráněn, aby mohl odhalovat tajemství vlády a informovat občany. Pouze svobodný a neomezený tisk může účinně odhalovat podvody ve vládě.“

Štěstím nedokonalé domácí demokracie je historií mnohokrát osvědčené packalství při jakémkoliv pokusu o radikální rebelii.

***

To, čemu se dnes módně říká hoaxy, náboženské vytržení, propaganda, slepá víra ve vůdce – to všechno je s námi odnepaměti. Stačí věřit, nepřemýšlet a neptat se. Anebo nenávidět. Je to lidské a my nejsme lepší než ti před námi. Jen můžeme o mnoho víc ztratit, protože každý hoax, který se v dlouhé historii prosadil, přinesl jen zkázu a utrpení. V našem domácím podání jde o vystrašené, zbabělé a právě proto nenávistné čecháčkovství, které, když je příležitost, sahá k násilí, vykřikuje a mává prapory proti komukoliv, a nebo jen mele pantem – tradičně v hospodě nebo před televizí, ale teď už mnohem více na sociálních sítích.

V Česku se v politice tradičně více daří pohodlnějšímu lhaní a podvodu než opravdovému radikalismu. Dá se říci, že historickou podstatou velké části české politiky a politické komunikace je ohýbat pravidla, přikrádat a lhát. Do Sněmovny i do Senátu sice byli zvoleni i představitelé otevřeně antisystémových názorů, ale i pro ně platí poučka klasika britského parlamentarismu, že v zoologické zahradě také neukazují jen hezká a ochočená zvířata. To je také hlavní důvod, proč ani český intelektuálně ubohý populismus nedokáže mobilizovat svoje příznivce až ke konfliktu se stávajícími pořádky. Dokáže se dostat do parlamentu, ale obstrukce jsou maximem jeho revolučnosti. Není totiž pohodlnějšího života, než mají v době krize opoziční poslanci a politici bez sebemenší spoluzodpovědnosti za blaho společenství. Za skvělý plat a náhrady mohou vykřikovat, co chtějí, ale skutečně kontrolovat exekutivu, to po nich nikdo nemůže chtít.

Jan Syrový, „zrádce“ národa a dlouhá cesta ke spravedlnosti

Nevíme, do jaké míry si Syrový uvědomoval závažnost situace. Agrárník Rudolf Beran, který hostil americké generály v rodné obci, se domníval, že se jedná o nedorozumění, které se jistě vysvětlí, protože se ničím neprovinil. Mýlil se. Na skutečné i domnělé kolaboranty čekaly těžké trpké časy, které jim přichystali sami Češi.

(…) „Zrádce“ Rudolf Beran, který prošel výslechy na gestapu a německými kriminály, v jednom z propašovaných motáků o poměrech ve věznici napsal:

„První měsíce mého pobytu až do konce roku 1945 byly na Pankráci krušné. Bylo to jako za gestapa. Bylo mi spíláno, byl jsem zahrnut nadávkami, někteří členové národních gard, kteří konali službu na Pankráci, mi vyhrožovali. Jednou mě dozorce zbil obuškem – bez příčiny – jako sta a sta jiných. Měl jsem puchýře a krvavé šrámy na zádech. Každý den byli vyšetřovanci vyváděni z cel a bití obušky a gumovými rourami před celami. Nářek, pláč, křik a úpění rvaly nervy tisícům vězňů, kteří v těch měsících byli na Pankráci. Bylo to hrozné! Trpěli jsme všichni strašným hladem a úmrtnost byla veliká. Denně umírali lidé následkem bití, hladu a nervového rozčilování.“ Celý článek>

Jedna z „ruské trojky“ v Radě ČT opět exceluje. Nenávist jí zatemňuje zdravý rozum.

Z Twitteru: „Kdo chce psa bít, hůl si najde. Ale je trapné, když někdo začne, jako paní Lipovská, mydlit štěňata.“ Petr Honzejk – „Jak vypadá ´odborná´ kontrola veřejnoprávní televize v praxi. Radní ČT Hana Lipovská hledala šlendrián... …a našla dětský tábor.“Vojtěch Berger.

Více k tématu v článku Na hory za peníze koncesionářů! bouří radní Lipovská. Tábor pro děti si ale platí sami zaměstnanci ČT – cituji: Podle mluvčí ČT Blinkové je pořádání táborů ve veřejnoprávní televizi tradičním zaměstnaneckým benefitem. „Podobně jako například příspěvek na stravování. Benefity pro zaměstnance upravuje Kolektivní smlouva, která vzešla z dohody ČT a odborů,“ dodává mluvčí. HlídacíPes.org žádal o stanovisko i radní Hanu Lipovskou. Ta však na dotazy redakce zaslané prostřednictvím SMS neodpověděla.