Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Z knihy Bohuslava Hynka Diplomatem v africkém Švýcarsku.

***

Celý dospělý život mnou obdivovaný původně novinář, poté odbojník, aktuálně ministr Dienstbier, mě při krátkém loučení - za mými zády už na něj čekala Alison Smale z Associated Press - před odletem do Harare pochváIil, že jsem v rámci předodjezdové přípravy navštívil arcibiskupa Tomáška a Matici Slovenskou, ale nebyl rád za vynechání setkání s řediteli Omnipolu a Desty Děčín.

V někdejší Rhodésii jsou v kurzu české lovecké zbraně. Sám jsem jednu pušku nechal poslat Ladislavu Kropáčkovi. Zrovna neměli tu, co chtěl, tak poslali jinou. Lád'a mi říkal, že ta se hodí jenom na slona. Honem ji zaregistroval, aby ji mohl 1egá1ně prodat dál. Lovci české kulovnice a brokovnice nazývali Brno rifles. Pravda, nevím, z jaké zbraně po víkendech střílel po zvěři, ale za láhev whisky, nebo jen tak, imunitou chráněný velvyslanec USA, nikdy jsem u toho nebyl; možná také pocházela z naší zbrojovky, když si v americké české komunitě vybral i svou druhou manželku.

„Nemám žádné oslnivé konto v bance, nemám žádné třpytivé šperky, žádné výstavní budovy, nemám žádný veliký majetek. Ale mám přátele a lidi, kterým mohu věnovat svou přízeň. To je důležité – lidé, jimž můžete pomocí k tomu, aby se stali lepšími. Pak se lepším stáváte i vy.“

Z knihy Bohuslava Hynka Diplomatem v africkém Švýcarsku.

***

Představil Se telefonem z hotelu a rovnou mě pozval na oběd. Taková pozvání jsem nebyl zvyklý akceptovat. Stál jsem o to, přijmout českého obuvnického experta, jak o sobě uvedl nejdřív na velvyslanectví, abych se dozvěděl, s kým mám tu čest a oč jde. Nabídl jsem se, že pro něj do hotelu pošlu auto.

Vstoupil šedovlasý urostlý džentlmen vysoké postavy a uhlazených způsobů na první pohled světák na odpočinku, ale nejvíc ze všeho Valach. Přiletěl do Zimbabwe, aby pomohl s výběrem uchazečů o studium v „The International School oí Modern Shoemaking,, Mezinárodní školy moderního obuvnictví, ve Zlíně, kterou po Listopadu spoluzakládal.

Těmi nejlepšími velvyslanci naší země byli často ti, kteří jimi jmenováni nebyli.

Útlou knížečku diplomata Bohuslava Hynka „Diplomatem v africkém Švýcarsku“(2021), jsem přečetl jedním dechem. Známe se osobně z jeho působení na velvyslanectví ČR ve Švýcarsku. Se souhlasem autora ji dávám k dispozici veřejnosti a doporučuji ji zejména mladým a školám všech stupňů. Před Janem Pivečkou (str. 86) nelze než smeknout za jeho životní dílo jako Baťováka. Příběh Alžběty Pezoldové (str.63) sestry Karla Schwarzenberga je otřesnou ukázkou stále trvajícího selhávání české justice. Vládu práva a spravedlnosti určuje vztah ke stávajícím politickým a mocenským strukturám. Na okraj připomínám, že ČR navrhla jako nového velvyslance v USA bývalého státního tajemníka na MZV ČR Miroslava Staška, prokazatelně bezcharakterní osobu. Bude-li jeho diplomatická „mise“ presidentem USA přijata, bude to další selhání české diplomacie a další ostuda naší země. J.Š.

***

Praha, Obecní dům 23.5.2012: LEX SCHWARZENBERG

Lex Schwarzenberg zůstává protiústavní součástí českého práva. Stát se tváří, že je to v pořádku

Švýcarské NZZ: Morální „samovyvlastnění“ - o krádežích majetku v České republice!