Po půlroce se rozevřela opona ticha a rozproudila se debata o zásahu policie proti masovému vrahovi na Filosofické fakultě v Praze. Tato kakofonie názorů často až protichůdných začala v červnu, v měsíci kdy vzpomínáme stého výročí úmrtí kartografa absurdity, velkého Pražana Franze Kafky. Jeho podoba je ikonou. Vše je na ní extrémní: hubenost, ostrost rysů, tvar uší přisuzovaný démonům a obrovské tmavé oči pod plebejsky nízkým čelem. Plachý člověk, přitahovaný autoritou úřadu. Těm se plaší lidé spíše vyhýbají. Jak lépe oslavit jeho památku než adekvátním příběhem?
Ústřední postavou je student K. Přišel, hlásil se hrůznými činy a zase zmizel. Opona ticha ho celého zabalila. Novinářská fakulta si odhlasovala zásadu mlčení, velká média pokynu následovala. Zanechal po sobě dopis, cosi jako odkaz. Nikdo z nás ho nesmí vidět, asi jako originál Knihy Mormonovy.
Doposud naznačený příběh by byl pouhou trivialitou střetu čistého zla s čistým dobrem a ke Kafkově výročí by ničím nepřispěl. Postaral se o to úřad. Na scénu přicházejí dvě figury předem odsouzené do tragikomické role, ministr vnitra Vít Rakušan a šéf pražské policie Petr Matějček. Úřad prezentují. Jejich úloha je vysvětlit nevysvětlitelné a obhájit neobhajitelné. Kafkovsky laděný příběh je mnohoobrazný, skládá se z detailů. Zde jeden z nich: žádali policisté ve vrátnici kamerový záznam? Jestliže nežádali, proč úřad tvrdil, že žádali? Kdyby žádali, co by následovalo, vždyť se později ukázalo, že student K. nebyl na záznamu k poznání?
Příběh nekončí. Vstupují do něho noví a noví aktéři. Jedni doporučují mlčením bránit herostratovskému efektu, jiní nabádají ke celospolečenské katarzi. Nevyhnutelnou součástí kafkovského příběhu je vznik komise, nástroj k získání světla prostřednictvím tmy.
V ní se blyští velké tmavé oči vsazené do hubené tváře.
Celý článek: Lidové noviny, Poslední slovo 1.7.2024
Ondřej Neff
Read more...