Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Naše moderní demokracie převzala ty nejefektivnější metody všech totalitních režimů - Nechte mne tisknout peníze a je mi jedno, kdo vládne.

***

Vážení spoluobčané,

Dnes jsem se rozhodl říci vám pravdu, i když to bolí.

Pro první sdělení jsem se inspiroval Paulem Volckerem, který řídil americkou centrální banku v sedmdesátých letech, kdy v USA řádila vysoká inflace. Před americkým Kongresem řekl v roce 1979, že „má-li být inflace zkrocena, musí jít životní úroveň průměrného člověku dolů“. Pokračoval: „Nemyslím si, že se tomu vyhneme.“

Ano, inflace je jednoznačně vina vlády. Protože většina z nás nikdy nic v soukromém sektoru neřídila, ani housku jsme vlastně nikdy neupekli, myslela si jedna vláda za druhou, že se podniky dají zapínat a vypínat ze dne na den nebo že jsou drobní podnikatelé nezničitelní. Tak jsme zastavili ekonomiku a místo toho natiskli peníze, jak nám radili. Mysleli jsme si, že to projde. A ono ne!

Tak vám posíláme účet. Expertům ho poslat nemůžeme, nejen na testování vydělali dost, ale tolik zase ne.

Ústav navrhuje v rámci úsporných opatření zrušit celou řadu slov nebo slovních spojení. Uvádí také, že se nejedná o nějaký novátorský čin. Například již slovník spisovné češtiny z roku 1978 upozorňuje čtenáře u slova „žebrák“, že s člověkem, který by takto mohl být označen, se není možné setkat. Stejný slovník pak řadí slovo „továrník“ do kategorie takzvaných historismů. Neruší ho, ale jemně naznačuje, že by se nemělo používat.

Ústav se rozhodl, že doba jemného naznačování skočila. Proto navrhuje rovnou rušení. Každý návrh je podložen důkladným odůvodněním.

Slova „MUŽ“, „ŽENA“: Ruší se s náhradou

Důvodová zpráva: Není nutné odůvodňovat, neboť nařízení přišlo z Evropské unie v pravidelném oběžníku s názvem „Džendr Dejly“. Nahrazují se zájmenem „ŽO“, který navrhla evropská komise pro zvukomalebnost. Prý se nápěvek „když si báječnou žo vezme báječný žo“ určitě chytne.