Primátor Hřib má pravdu. Příjezdem Rudé armády do Prahy hlavní město a země byly „osvobozeny“ do nové poroby a otroctví
- Podrobnosti
Nikdo podle Hřiba nezpochybňuje roli Sovětského svazu na ukončení druhé světové války. „Je ale třeba na něj pohlížet také jako na jednoho ze strůjců tohoto nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva, který byl po první dva roky války spojencem nacistického Německa,” řekl.
Jan Rychlík z UK nemá pravdu, když tvrdí: „SSSR válku nevyvolal, to je nesmysl. Ale i kdyby ji vyvolal, tak by to z hlediska nás Čechů vůbec nevadilo. Válka byla totiž ve skutečnosti pro Čechy v roce 1939 jedinou možností, jak obnovit státní samostatnost. Česká otázka nebyla po vzniku protektorátu totiž řešitelná jinak než válkou. Stála mnoho životů, ale jinak to nešlo. Jsou ještě důležitější věci než mír – lidská důstojnost a svoboda.”
J.Š. Zapomněl dodat, že kdybychom se Německu bránili, II. světová válka nemusela vůbec být (viz František Moravec „Špion jemuž nevěřili). Německo bylo špatně vyzbrojeno a značně mu pomohly české zbrojovky se SSSR. Lidskou svobodu a důstojnost jsme ztratili kapitulací, kdy celá země chtěla bojovat, jenom ne vrchní velitel čs. armády Edvard Beneš. Pomohl vybudovat Československo a sám ho zničil svoji slepou důvěrou ve Stalina. Je neštěstím a velkým nebezpečím každé země, která má ve svém čele zbabělce. „Hrdinou“ uměl být jen vyhnáním a okradením 1/3 obyvatelstva v době míru. Jako vrchní velitel armády utekl, abdikoval, bez zvolení se stal opět prezidentem. Dr. Emila Háchu, kterého dobře uznal, nechal těžce nemocného potupně zemřít na Pankráci, kde na něho dozorci močili… Za to si vysloužil od „demokratického“ parlamentu s podporou komunistů vyznamenání „Zasloužil se o stát“ - a o naše zničení.
75. let od masakru na Bukové hoře
- Podrobnosti
K tragédii na Bukové hoře došlo 30. června 1945. Hlavním motivem byl majetkový prospěch pachatelů. Vyšetřování nebylo nikdy dovedeno do konce, komunistický režim jej v roce 1948 zastavil.
Smrt této skupiny lidí na svědomí českoslovenští vojáci, kteří měli zajistit hladké převzetí moci českými orgány a předseda místní správní komise (MSK), ustanovené hned po válce na dobu do řádných voleb. "Vznikl seznam více než 20 osob a jejich 'divoký odsun' byl zdůvodňován nedoloženými sympatiemi k nacistům. Vedla je ale k tomu vidina majetku. Vyvedli je na polskou hranici, v Polsku je ale pochytali a vrátili zpět do Teplic," řekla ČTK Vítová.
To podle ní v Teplicích způsobilo zděšení mezi vojáky a samozvanými partyzány, kteří jejich domy už obsazovali a rabovali. Narychlo svolaná MSK rozhodla, že "Němci musí zmizet". Na to vojáci na Bukové hoře 23 lidí usmrtili a těla zahrabali do připravených jam, vyplynulo z vyjádření Vítové. Ostatky byly v roce 1947 exhumovány a uloženy na hřbitově ve Vysoké Srbské. Podle ní se někteří "členové popravčí čety" v Teplicích dokonce usadili. Zlo je v lidech pořád.
Tiskové prohlášení k vyšetřování trestné činnosti "kšeftování s byty" v Brně
- Podrobnosti
TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ - Mgr. Vladimíra Machaly prostřednictvím AK JUDr. Kláry Samkové, Ph.D.
1) k článku
„Inspekce obvinila šéfa bývalého Grossova policejního týmu. Vyšetřoval kšeftování s byty v Brně“, uveřejněného dne 8.4. 2020 na webovém portálu „Ekonomický deník“
2) k článku
„ODS v brněnské Stoce: vlivní straníci včetně exministra Blažka a primátorky Vaňkové kupčili s městským majetkem, svědčí expolitik“, uveřejněného dne 21. 4. 2020 na webovém portálu Hospodářských novin „ihned“.
3) k článku
„Exministr Blažek či primátorka Vaňková kupčili s majetkem Brna, vypovídá expolitik.“ uveřejněného dne 21. 4. 2020 na webovém portálu „Aktualne.cz“.
8. a 9. května 1945 v Praze padlo 23 rudoarmějců – na Olšanech je 500 pomníků rudoarmějců. Vlasovců padlo, nebo bylo popraveno Rudou armádou v Praze 450 až 500…
- Podrobnosti
Další podrobnosti: Umírali v boji i na otravu alkoholem. Barvité osudy rudoarmějců v Praze.
Šlendrián Ruska se jmény padlých rudoarmějců na pomnících nepřekvapuje a ukazuje skutečnou „úctu“ Ruska k padlým vojákům, která je pro ně jen součástí propagandy. Z článku ruského dokumentárního fotografa Vladimira Pomortzeffa Pražské hroby Vlasovců: V hromadných hrobech na Olšanských hřbitovech je pohřbeno 187 vojáků Ruské osvobozenecké armády (ROA), zabitých v květnu 1945 bezprostředně po příchodu Rudé armády do Prahy. Říká se, že zranění Vlasovci byli vyvlečení z nedaleké Vinohradské nemocnice a zastřeleni na okraji hluboké jámy, vykopané německými válečnými zajatci.
Pravda o Vlasovcích v Čechách - i o nás!
- Podrobnosti
Doporučuji článek Miroslav Velíka Vlasovci v Čechách. Cituji:
Buňačenko je přijal s přemáhanou zlostí. Jeho žádost, aby směl přečíst do rozhlasu prohlášení, že bojuje za svobodu Ruska a proti Stalinovi, Češi odmítli. Buňačenko si přečetl dopis psaný špatnou ruštinou: „Češi děkují za pomoc, ale nemohou zůstat lhostejní k nepřátelskému vztahu vlasovců k nejlepšímu příteli Československa Stalinovi a jeho armádě a prosí generála, aby své jednotky stáhl z Prahy.“ Buňačenko je zlostí bez sebe a křičí: „V tomhle městě už nezůstanu ani hodinu! Nestojíte nás ani za jedinou kapku krve. Jděte si k bolševikům. Však oni vám ukážou!“ Téhož dne začínají útvary první divize ROA opouštět Prahu.
Ladislav Hejdánek: „Víra je to, co děláme navíc. Na tom stojí svět.“
- Podrobnosti
Zemřel dne 28. dubna ve věku 92 let. ČRo 6 z roku 2007 – výtah z jeho myšlenek v rozhovoru níže:
Křesťanství není náboženství. Náboženství to je jen kolorit. Žít ve světě bez Boha před Bohem. Nikoli žít ve světě a opírat se o Boha. Náboženství se nedá vnímat, to se musí myslet. Člověk se stal člověkem tím, že začal mluvit. Můžu být užitečný jedině pod podmínkou, že se tomu dám k dispozici. Již jsem odsouzen když nedělám, říkal Ježíš. Život bez překážek je zbytečný, jsou od toho, aby byly přemáhány, překonávány. O pravdě můžeme mluvit jedině tak, že se vztahujeme k něčemu jinému než k pravdě. To je smysl pravdy. Není žádná pravda sama o sobě. Vždy pravda do této situace, pro tohoto člověka, o těch situacích či věcech. To znamená, že pravda není, pravda platí a my se k ní stále musíme odvolávat. Stejné je to s vírou. V hebrejské tradici je víra a pravda takřka totéž. Pravda je spolehnutí na spolehlivé. Tzn. my nesmíme víru redukovat na spolehnutí a vypustit to spolehlivé a pravdu nesmíme redukovat na spolehlivé a vypustit to spolehnutí. Spolehnutí na spolehlivé je jedna věc. Spolehnutí na nespolehlivé není žádné spolehnutí a spolehlivé na které se nikdo nespoléhá je k ničemu.
Konkursní mafie opět na scéně
- Podrobnosti
V Událostech ČT dne 2.5.2020 byla opět připomenuta kauza Golf Ještěd. Jak to bylo doopravdy připomínám níže. Úvodem článek Aleše Vébra z roku 2009, který si přečetlo již přes 50.000 návštěvníků - Plzeňský masakr práva (a státu) – navazuje na něj článek Několik vět 2011 z něhož cituji:
… Proto vyzýváme vedení naší země, aby pochopilo, že nadešel čas ke skutečným a důsledným systémovým reformám, které by odstranily korupci, státem podporovanou lichvu (např. při exekucích) a klientelismus. Tyto změny jsou možné a mohou mít úspěch jen tehdy, bude-li jim předcházet vskutku svobodná a demokratická diskuse, bez vlivu politickými stranami ovládaných medií, které jsou zneužívány ke kriminalizování, dehonestování a likvidování těch, kteří jsou vládnoucí garnituře jakkoliv nepohodlní. Takové praktiky si v ničem nezadají s praktikami komunistického režimu z 50. let minulého století a nesou prvky nové totality. Prvním krokem k jakýmkoliv smysluplným změnám jsou předčasné volby, kde by již nesměli kandidovat ti politici, kteří po svém dlouhém působení, zavinili neutěšený morální, sociální a hospodářský stav naší země….
Soud mu dal po letech za pravdu, že byl okraden o 66.000.000,-Kč. Má zákonný nárok o náhradu škody státem. Nemám informaci, že by mu do dnešního dne byla státem uhrazena škoda, kterou způsobily instituce státu a na který podal žalobu. Reportér ČT Hynek se zapomněl soudkyně Zlámalové zeptat, kolik za svoji luxusní dovolenou v Londýně zaplatila?! Bratr Aleše Vébra skončil na invalidním vozíku účelovou dopravní nehodou, aby rodina měla bránění se konkursní mafii stížené! Táta obou bratrů tento donebevolající zločin a nespravedlnost nepřežil…
Před 70 lety záhadně zahynul skvělý sportovec Karel Koželuh
- Podrobnosti
Stalo se 27.dubna 1950. Karel Koželuh hrál za národní tým Československa hokej, fotbal – i za Rakousko. Byl profesionálním misterm světa v tenise a mnohonásobným vítězem velkých tenisových turnajů a nehrajícím kapitánen čs. daviscupového týmu.
Z článku na Aktuálně.cz: V New Yorku hrál před natřískanou Madison Square Garden, v Los Angeles obdivovaly jeho umění hvězdy jako Charlie Chaplin nebo Greta Garbo, základy tenisu učil tehdy malého chlapce jménem George Walker Bush, který se později stal americkým prezidentem. Po skončení kariéry zůstal Koželuh věrný bílému sportu coby trenér. Jeho rukama prošel i vítěz všech čtyř grandslamových turnajů Don Budge, v letech 1947 až 1949 vedl jako kapitán československý daviscupový výběr. Komunistický převrat mu sebral ochod se sportovním zbožím na Václavském náměstí, nastoupil jako tělovýchovný referent v podniku Stavobet. 27. dubna 1950 vezl Koželuha kolega z podnikové oslavy. Na zcela přehledném úseku silnice v Újezdě nad Lesy nedaleko Prahy narazili do nákladního vozu. Koželuh i řidič zraněním podlehli, záhadnou nehodu tak neměl kdo vysvětlit… Koželuhova manželka Miroslava navíc skončila na tři roky za mřížemi, komunisté ji odsoudili za přechovávání nepřihlášených šperků - zlatých trofejí a cen.
Dva osudy proti sobě – Jitka Frantová a Heda Čechová
- Podrobnosti
Redaktorka LN Jana Machalická na osudu těchto dvou žen skvěle ukázala na mravní stav české společnosti v článku Dva osudy proti sobě (LN, 29.4.2020). Prezident Zeman vyznamenal agentku StB Jitku Frantovou. Hedu Čechovou nevyznamenal nikdo. Vyznamenal ji národ, který nezapomene.
Cituji z Wikipedie: Její převládající dojem z politického dění v roce 2013 byl velice špatný. V politice byli podle ní často lidé, kterým šlo o vlastní zisk, na rozdíl od doby, kdy byla sama politicky aktivní: „Brali jsme 12 tisíc korun měsíčně a kvůli penězům jsme to určitě nedělali, pro nás byl důležitý pocit svobody“. Jana Machalická: „Na vrcholu popularity zmizela, nejdřív ji odlifrovali do televizního archivu a pak produktivní léta trávila načítáním audioknih pro slepeckou knihovnu. Režimu se hodilo, že onemocněla, a poslal ji do invalidního důchodu. Byla to silná žena, která přežila nejen vlastní těžkou nemoc, ale i smrt jediného syna. Takových lidí si máme vážit, a ne těch, které protekce vynese k pofiderním cenám.“
„Je jedno, zda známe své předky až do bůhví kterého kolena, ale své jméno neseme nyní. A tak těm známým, nebo neznámým předkům, kteří ho nesli před námi, nedělejme svými skutky ostudu.“
Z Novoročního přípitku hraběte Josefa Kinského v prvním roce nového tisíciletí. J.Š. 2.5.2020
Read more...