Samozvaný „Ostrov svobody" se postupně otevírá světu. Každoročně sem přijíždí tisíce nových, zpravidla solventních turistů ze Západu. Ti jsou pro jednu z posledních komunistických vlád na světě zdrojem drahocenných deviz.
Běžných občanů, kteří například nepronajímají pokoje nebo netaxikaří, a nemají příjmy v podobě konvertibilních peso, se ale novodobý turistický boom příliš netýká. Zůstávají závislí pouze na tom, co jim stát přidělí. Včetně obyčejných zápalek. A právě jejich nedostatek i mizivá kvalita jsou v poslední době tématem i na nejvyšších místech.
Ústřední deník kubánských komunistů Granma nedávno hned na celé tiskové straně dumal nad tím, proč je na Kubě stále nemožné zapálit sirku a přimět ji, aby hořela.
Každý občan, od dítěte až po seniora, má měsíčně nárok na jedno baleni zápalek.
Na základě platných norem by měla každá krabička obsahovat sedmdesát zápalek dlouhých 29 až 33 milimetrů, širokých 1,25 milimetru. Sirnatá hlavička má mít obvod mezi 4,5 a 5,5 milimetru.
Plán ukládá čtyřem státním sirkárnám ročně vyrobit 146 milionů balení. V socialistické praxi jsou ale mnohé krabičky poloprázdné, což je podle Granmy dáno „nedisciplinovaností dělníků“. A těch pár zápalek, které v krabičce zůstanou, se často vůbec nezapálí, neboť vlivem dlouhého pobytu ve skladech navlhávají. Za to zase může nedostatek paliva a nákladních aut, jež mají sirky po ostrově rozvézt.
Jak bývá pro státy s centrálně řízeným hospodářstvím typické, pokud něco nefunguje, zřídí se hned několik komisí, které vzniklý problém rozeberou ze všech stran. S funkčním řešením obvykle nepřijdou.
Ony komise Kubě zatím vymyslely alespoň to, že na zápalkách bude nově uvedeno datum trvanlivosti. Díky tomu se prý Kubánci domohou „svého práva na nezávadný výrobek".
Pokud někdo dostane krabičku sirek s prošlým datem, může ji vrátit a požadovat jinou.
Kdyby šlo všechno vyřešit takto jednoduše...
LN, Robert Schuster, ORBIS UNUS, 21.2.2018
* * *
21.únor 1848: 170. výročí počátku tragédie stamilionů lidí – Komunistického manifestu
J.Š.21.2.2018